15. Pojem a účel trestu

15. Pojem a účel trestu

Trestněprávní ochrana záleží v tom, že trestní právo stanoví v trestněprávních normách základní pravidla pro chování lidí ve společnosti, stanoví, které ze společensky škodlivých a vytýkatelných činů je třeba považovat za trestné činy a pro případ jejich spáchání stanoví trestní sankce.

• české trestní právo zná dvojí trestní sankce:

  • tresty

  • ochranná opatření

• zásada dvojkolejnosti trestního práva

• ochranu před kriminalitou poskytuje české trestní právo především prostřednictvím trestů, a to pohrůžkou tresty, ukládáním trestů a jejich výkonem

• nejcharakterističtějším a nezbytným znakem trestu je, že se jím působí určité osobě určitá újma

• jde o citelné zásahy do občanských práv (např. újmy na svobodě, cti, újmy majetkové)

• pohrůžka takovými újmami obsažená v TZ, jejich ukládání a výkon mají odvracet pachatele i ostatní členy společnosti od páchání Tčinů

České trestní právo založené na zásadách humanismu vychází z názoru, že trestní represe musí být rozumná a že má působit újmu, jen pokud to vyžaduje splnění účelu trestu (tzn., že újma v trestu obsažená nemá převyšovat nezbytně nutnou potřebu ochrany společnosti) → všude, kde je to možné, má být použito takových trestů, které nejsou spojeny se ztrátou svobody.

• Listina: zakázány kruté, nelidské nebo ponižující tresty

• TZ: nesmí být výkonem trestu ponížena lidská důstojnost

• trest může být uložen jen za spáchaný TČ jeho pachateli na základě zákona → trest je vždy právním následkem TČ a musí být přiměřený především nebezpečnosti TČ pro společnost

• trest může bezprostředně postihnout jen pachatele TČ (zásada personality trestu)

╚═► újma, která bezprostředně postihuje jiné osoby, není trestem (např. zabrání věci, jež nenáleží pachateli, je ochranným opatřením)

• v trestu je obsaženo i negativní hodnocení TČ a jeho pachatele, společenské odsouzení činu a jeho pachatele jménem státu ( X ochranné opatření)

Trest = opatřením státního donucení, ukládaným jménem státu k tomu povolanými soudy v trestním řízení, jímž se působí určitá újma za spáchaný TČ jeho pachateli; tato újma musí odpovídat společenské nebezpečnosti spáchaného TČ a vyjadřovat tak společenské odsouzení činu a jeho pachatele.

Účel trestu

1. absolutní (retributivní) teorie

   • nespojují s ukládáním trestu žádné společenské účely; trestá se jen pro odplatu („trestá se, protože bylo spácháno zlo“)

   • Kantovo učení o trestu - jediným úkolem trestu je uskutečňování spravedlnosti, bez níž stát nemůže existovat, trest je kategorickým imperativem, trest nelze odůvodňovat nějaký mi pro společnost užitečnými účely, neboť je účelem sám sobě

   • obdobně Hegel: trest je opodstatněn sám sebou → chápe trest jako negaci negace práva, tedy jako obnovení práva

   • v posledních desetiletích prožívají retributivní teorie určitou renesanci (např. v USA a ve Skandinávii), vyvolanou zj. neuspokojivými výsledky resocializačních metod zacházení s pachateli

2. relativní (preventivní) teorie

   • přikládají trestu určité cíle užitečné pro společnost („trestá se, aby nebylo pácháno zlo“)

   • mezi stoupence patří představitelé osvícenského liberalismu a přirozenoprávní nauky, zj. Ital C. Beccaria („O zločinech a trestech“), ve které načrtl program trestněprávní reformy

3. teorie smíšené (slučovací)

   • spojují myšlenku odplatného trestu a trestu účelného