Evropska_ekonomicka_integrace
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
a justice)
posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě
Čtvrté rozšíření se uskutečnilo k 1.1.1995, kdy se členy EU staly Finsko,
Rakousko a Švédsko. Referendum o přístupu Norska z listopadu 1994 skončilo
opět s negativním výsledkem a Norské království se členem EU nestalo.
Před druhým referendum o vstup Norska do EU přijala norská vláda jinou
strategii. Jiţ se nezaměřila na problémy, které by Norsko čekaly, zůstalo-li by
mimo Unii, ale zdůraznila důvody, proč vstoupit. Mezi nimi bylo např. ponechání
silného sociálního státu. Mezi další důvody patřila i vyhlídka silného
ekonomickému růstu a solidarita s EU. V porovnání s rokem 1972 se však jiţ
nacházelo v jiné pozici a udrţovalo si úzké vztahy s Unií. Účastnilo se
Evropského hospodářského prostoru, jako člen NATO se mohlo přidruţovat se
Západoevropskou unií a získalo také přidruţený status v rámci Schengenské
smlouvy. Všechny tyto výhody se Norsku dostávaly i bez členství, proto si mohlo
dovolit říci NE, coţ se také v listopadovém referendu 1994 stalo. Na negativní
výsledek mělo vliv i negativní hlasování Dánů o Maastrichtské smlouvě. Norsko
Unii jednoduše nepotřebovalo.
1.7 Cesta od Amsterdamu k Nice, 1999-2001
Amsterdamská smlouva, stejně jako následující Smlouva z Nice,
nevyřešily problémy plynoucí z institucionálního nastavení. Posléze bylo jasné, ţe
je zapotřebí hlubších institucionálních reforem, neţ je pouhá adaptace institucí