Evropska_ekonomicka_integrace

společný (vnitřní) trh  nemyslitelný. Kdyby si totiţ členské země udrţovaly různé 

celní sazby na totéţ zboţí,  vyváţely by třetí země své zboţí  do země s nejniţší 

celní  sazbou.  Ostatní  členské  státy  by  se  tomu  bránily  zavedením  obchodních 

překáţek bránících pohybu zboţí mezi zeměmi. Podobný případ by nastal, kdyby 

Politiky EU, jednotný vnitřní trh, měnová unie 

- 45 - 

jedna  členská  země  pouţívala  jiné  zásady  obchodu  vůči  třetím  zemím  nebo 

poskytovala  odlišné  výhody  dovozcům  nebo  vývozcům.  Bez  společné  obchodní 

politiky tak nelze společný trh vytvořit.  

Během  60.  let  docházelo  k odstraňování  a  zákazu  obnovení  dovozních 

a vývozních  cel  (1968)  a  k  mnoţstevnímu  omezení  dovozu  a  vývozu  (1969). 

Postupným  odstraňováním  věcných,  technických  a  fiskálních  překáţek  volného 

pohybu byl ustaven  k 1. 1. 1993 jednotný vnitřní trh. Vznikl prostor bez vnitřních 

hranic, v němţ je zajištěn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu.  

Amsterodamská smlouva (1999) a Smlouva z Nice (2001) rozšířily agendu 

společné  obchodní  politiky  o  dvě  nové  oblasti,  které  v  mezinárodním  obchodě 

začaly zaujímat důleţité postavení: sluţby a práva duševního vlastnictví.   

Společná  obchodní  politika  disponuje  několika  nástroji.  Pomocí  cel  se 

Unie  snaţí  ochránit  určitá  odvětví  před  zahraniční  konkurencí  nebo  naopak 

podpořit dovoz produktů, o které má Unie zájem jako vstupy nezbytné pro rozvoj