Evropska_ekonomicka_integrace

o speciálních  územích,  první  regionálně  orientovaný  legislativní  dokument 

hospodářské  politiky  státu.  Vymezil  problémové  regiony  a  definoval  způsoby 

Základní pojmy regionální politiky 

- 78 - 

pomoci,  spočívající  ve  zlepšení  infrastruktury  a  pravidla  pro  alokaci  prostředků. 

Regionální politika byla ve Velké Britanii kontinuálně rozvíjena a to vţdy v úzké 

návaznosti na regionální a územní plánování. Po druhé světové válce se regionální 

politika  rozvinula  nejprve  ve  Francii  a  v Itálii.  Hlavním  znakem  regionální 

struktury ve Francii byla extrémní dichotomie mezi Paříţskými regiony a ostatním 

územím. Velmi dobře jsou ve Francii rozpracovány nástroje na podporu rozvoje 

infrastruktury  v území.  Prvořadým  úkolem  regionální  politiky  v Itálii  bylo  řešit 

nadměrné rozdíly v ekonomické úrovni severní a jiţní poloviny země. Na podporu 

rozvoje  nejjiţnějších  částí  Itálie  byl  v roce  1950  přijat  plán  Cassa  per  il 

Mezzogiono zaměřených na industrializaci tradičních agrárních, velmi zaostalých 

regionů.  Na  přelomu  50.  a  60.  let  regionální  politika  začala  být  realizována 

ve většině  západoevropských  zemí.  V Německu  je  regionální  politika  zaměřena 

na  podporu  restrukturalizace  tzv.  starých  průmyslových  regionů  (např.  Porúří). 

V Nizozemí se řeší problém vysoce urbanizovaných regionů se svými sociálními, 

infrastrukturními  a  ekologickými  problémy.  Skandinávské  země  řeší  problém 

řídce zalidněných oblastí za polárním kruhem.