M02 Technologie provádění zemních prací

výkopiště je obyčejně přístupné ze všech stran, 

•  prokopávky – představují kopání silničních, drážních a otevřených 

melioračních příkopů, průplavních a vodních koryt; pracoviště je obyčejně 
přístupné ze 2 stran, 

•  hloubené vykopávky – hloubení jam, šachet, rýh pro základy, sklepy, 

trubní řády; přístup k výkopišti je obyčejně shora, 

•  ražení štol pro kladení potrubí – vodní štoly a tunely se razí podle 

podmínek pro práce tunelářské. 

Podle prostorovosti výkopu rozlišujeme (obr. 2.1):   

•  jámy – výkopy přes 2 m široké a libovolně dlouhé, 

•  rýhy – výkopy do šíře 2 m, 
•  šachty – do půdorysné plochy 36 m2, největší rozměr je hloubka. 

Podle vodních poměrů se zřetelem na těžení rozeznáváme: 

•  práce na suchu – nad volnou nebo sníženou hladinou podzemní vody se 

zeminami přirozenévlhkosti, 

•  práce v mokru – tj. se zeminami silně rozmáčenými spodními, 

povrchovými nebo srážkovými vodami, 

•  práce ve vodě – pod pracovní hladinou vody – vykopávky při hladině 

vody snížené soustavným čerpáním. 

Opětovná vykopávka je vykopávka z dočasné skládky (např. deponie). 

Podle uložení výkopku rozlišujeme:  

•  násypy a obsypy (silniční tělesa, zemní svahy), 
•  vodní hráze, 

•  zasypávky, 

•  skládky. 

Technologie provádění zemních prací 

- 8 (56) - 

Obr. 2.1 Základní typy výkopů 

2.2 

Vlastnosti hornin ovlivňující zemní práce 

Technologické vlastnosti hornin mají rozhodující význam pro zemní práce. Jde 
zejména o objemovou hmotnost horniny, pórovitost, úhel přirozeného sklonu a 
těžitelnost. O zařazení  horniny do správné třídy těžitelnosti horniny rozhoduje 
její  vlastnosti.  Mírou  těžitelnosti  je  množství  práce  měřené  za  časovou 
jednotku,  jež  vyžaduje  za  daných  podmínek  nejúčelnější  způsob  těžení 
příslušné horniny.