M01 - Technologie betonu a stavební keramika

9 

Autotest 

1. Mezi výrobky stavební keramiky nepatří 
 

a) kameninová dlaždice, 

b) plná cihla, 

c) stavební sklo. 

2. Plastická keramická surovina: 

a) je schopná po rozdělání s vodou vytvořit plastické těsto 
b) není schopná po rozdělání s vodou vytvořit plastické těsto 
c) nelze ji nalézt v přírodě 

3. Jako ostřivo se běžně používá: 
 a) 

křemenný písek, 

b) jílovinové zeminy, např. jíly a hlíny, 

 c) 

kaoliny 

4. Obecný postup technologie výroby keramicky je: 
 a) 

těžba a úprava surovin – vytváření – sušení – výpal, 

b) sušení – vytváření – těžba a úprava surovin – balení, 

 c) 

těžba a úprava surovin – sušení – vytváření – výpal. 

5. Mezi žárovzdorné výrobky nepatří: 
 a) 

dinas, 

 b) 

šamot, 

c) pórovinová obkládačka. 

6. Optimální množství rozdělávací vody pro keramické zeminy stanovujeme: 
 

a) na Pfefferkornově přístroji, 

b) Andreasenovou sedimentační metodou, 

Technologie betonu a stavební keramika 

- 62 (64) - 

c) podle pevnosti v tlaku vypáleného střepu. 

7. Objemová hmotnost je: 
 

a) hmotnost určitého objemu látky bez jakýchkoli pórů, 

b) hmotnost určitého objemu látky včetně veškerých pórů, 

c) hmotnost určitého objemu látky nezávisle na pórovitosti. 

Studijní prameny 

- 63 (64) - 

10  Závěr 

10.1  Shrnutí 

Výrobek stavební keramiky je každý výrobek, který byl vytvořen 
z 

keramických surovin (především jílovinových zemin) pomocí tzv. 

keramického výrobního postupu (posloupnost operací: těžba a úprava 
keramických surovin – vytváření – sušení – výpal) a který je pevně zabudován 
do staveb. Jedná se především o cihlářské a kameninové výrobky, 
zdravotnickou keramiku, keramické obkladové prvky (obkladačky a dlaždice) 
a částečně i žárovzdornou keramiky. Každý uvedený typ stavební keramiky má 
své specifické vlastnosti, které vyplývají z jeho použití a je nutno je neustále 
kontrolovat pomocí laboratorních zkoušek (mj. objemová hmotnost, 
nasákavost, pevnost apod.). Pro každý výrobek stavební keramiky jsou 
potřebné také vhodné keramické suroviny v určitém poměru a určité kvalitě, 
která je opět velmi detailně kontrolována laboratorními zkušebními postupy 
(grnulometrie, vlhkost apod.). 
Ve třech kapitolách byla stručně nastíněna otázka výroby, sortimentu, 
vlastností a zkoušení stavební keramiky a keramických surovin. Vzhledem 
k obšírnosti tohoto tématu je zřejmé, že se do textu vešly pouze základní 
informace, které se mohou někomu zdát příliš kusé, neúplné nebo nedostatečně 
vysvětlené. Pokud se čtenář do tohoto stavu dostane, doporučuji nalistovat 
sezanam doporučené literatury k tomuto tématu a vybrat některou z uvedených 
aktuálních učebnic a publikací, které se detailně probíranou tématikou 
zabývají.