M02 - Zdravotní inženýrství

Je tedy možno jedním vodičem vést ninformací, které jsou odděleně odečítány 
podle  tzv.  vzorkovacího  kmitočtu,  a  v tomto  pořadí  "dešifrovány". Digitální  - 
číslicové  -  uspořádání  umožňuje  nasazení  počítačů  do  sféry  uzlů  na  sítí  - 
ústředen. V digitálním zpracování se informaci upravuje jako balíček - paket. 

2.6.5.5 

Materiál a konstrukce 

Rozlišujeme 

vedení 

nadzemní 

a 

podzemní. 

Nadzemní 

vedení 

je 

charakteristické  pro  koncové  trasy  zástavby.  Podzemní  trasy  jsou  kabelové. 
Používané  vodiče  mohou  být  kovové,  nebo  spletené  ze  skleněných  vláken. 
Kovové vodiče bývají uspořádané do „dvojek“ - navzájem odizolovaných dvou 
vodičů,  tvořící  jednotku  -  cestu  umožňující  oboustranný  tok  informace 
současně.  Podle  potřebného  počtu  cest  se  vyskytuje  v  klasickém  kabelu 
odpovídající  počet  párových  čtyřek  (či  dvojek).  Jsou  navzájem  odizolovány  a 
tvoří tzv. duši kabelu. Ta je chráněna obalem. 

Nasazením  skleněného  vlákna  pro  vedení  světla  se  zvětšuje  prostorová 
koncentrace  oddělených  cest  a  zvyšuje  přenosová  kapacita  světelného  kabelu 
oproti  kovovému.  Kombinací  s  časovým  oddělením  cest  je  dosaženo  řádově 
mnohonásobně  vyšších  přenosových  kapacit.  Kabel  bývá  zatahován  do 
chráničky z PVC. 

2.6.6  Kolektory 

Sdružená  trasa  –  kolektor  představuje  velmi  progresivní  prvek  v oblasti  IS. 
Kolektor je konstrukčně samostatný objekt. 

Sítě jsou v kolektoru vizuálně kontrolovatelné, přístupné pro opravu a výměnu 
bez výkopů, jsou lépe chráněny před tlaky a teplotami než při uložení v zemi. 
Sdružená  trasa  navíc  šetří  půdorysnou  plochu,  kterou  by  sítě  jinak  zabraly. 
Obecně  platí,  že  kolektor  je  tím  více  hospodárnější,  čím  větší  počet 
podzemních vedení je možno do něj uložit.