M04 - Bezpečnost operačního systému a síťové komunikace

1.1.

Charakteristika a význam autentizace

Autentizace je proces, při kterém je ověřována identita určitého subjektu. Je
základním bezpečnostním krokem, který předchází získání přístupu k nejrůz-
nějším prostředkům a informacím. I v běžném životě ji denně podstupujeme.
Nejběžnější autentizaci provádíme při výběru hotovosti z bankomatu nebo při
platbě bankovní kartou. Autentizace zpravidla neprobíhá izolovaně a formálně,
ale představuje první krok pro získání určitého neveřejného oprávnění, např.
přístup k bankovnímu účtu. V kontextu operačního systému nemusí být auten-
tizující se entitou pouze uživatel. Svou identitu může prokazovat také aplikace,
proces nebo služba operačního systému.

Autentizační mechanismus obvykle využívá:

• utajenou znalost (autentizující se subjekt něco zná, např. heslo nebo jiný

osobní identifikátor PIN),

• jedinečnou informaci uloženou na bezpečném zařízení, např. na čipové

kartě nebo generovanou autentizačním kalkulátorem (autentizující se sub-
jekt něco má),

• jedinečnou vlastnost autentizujícího se subjektu, např. jedinečné biome-

chanické vlastnost (otisky prstů, struktura duhovky, hlas),

• důvěryhodného prostředníka.

Nejjednodušší autentizace probíhá prostřednictvím uživatelského účtu a hesla.
Tato metoda je však nejslabší a nejvíce zranitelná. Jejím největším problé-
mem je bezpečné a utajené sdělení hesla. Protože se při ní používá jediný
tajný parametr, označuje se také jako jednofaktorová. Autentizace prostřed-
nictvím hardwarových autentizačních předmětů – čipových karet, USB klíčů,
autentizačních kalkulátorů – kombinuje mechanismus „autentizovaný subjekt
něco víÿ a „autentizovaný subjekt něco máÿ. Utajenou znalostí je kód PIN,

7

Informatika

který chrání přístup k jedinečné informaci uložené na hardwarovém zařízení.
Taková autentizace se označuje jako silná, také dvoufaktorová.