M11 - Inženýrské sítě a komunikace

Vodovodní trouby a tvarovky, armatury a objekty na rozvodných sítích 

Materiály  potrubí,  které  se  dostávají  do  styku  s pitnou  vodou  musí  splňovat 
požadavky  na  hygienickou  nezávadnost.  Ministerstvo  zdravotnictví  vyžaduje 
jejich certifikaci autorizovanou osobou.  

Potrubí  uložena  v zemi  musí  odolávat  silám  vyvozeným  přetlakem  vody 
v potrubí  (popř.  s působením  hydraulického  rázu),  vlastní  tíhou  potrubí,  tíhou 
vody  v potrubí,  zatížením  zeminou  a  nahodilým  zatížením  z povrchu  území. 
Potrubní  sítě  jsou  dále  zatíženy  účinky  teplotních  změn  a  rozdílů,  účinky 
sedání  nebo  pohybu  zeminy  a  silami  vznikajícími  při  směrových  změnách 
potrubí.  Těmto  požadavkům  musí  odpovídat  technologie  ukládání  potrubí: 
v hloubených  rýhách  -  zhutnění  podkladní  vrstvy,  způsob  manipulace  a 
spojování  potrubí,  provádění  obsypů  a  zásypů.  Nutná  je  vstupní  kontrola 
materiálů  a  výrobků.  Kontrolujeme,  zda  jejich  druh  a  vlastnosti  odpovídají 
projektové  dokumentaci  (včetně  rozměrů,  jmenovitých  světlostí,  jmenovitých 
tlaků PN dodaného potrubí a armatur). 

Trubní materiály  

Z hlediska  pevnosti  jsou  nejvýhodnější  trouby  ocelové,  které  snesou  i  největší 
vnitřní  přetlaky  a  velká  vnější  zatížení.  Z hlediska  odolnosti  proti  korozi  jsou 
nejvýhodnější  trouby  z nekovových  materiálů,  tj.  z plastů,  sklolaminátů,  popř.  i 
z předpjatého  betonu  (při  důsledné  ochraně  výztuže).  Z kovových  trubních 
materiálů  odolává  korozi  lépe  litina  než  ocel,  především  vzhledem  k větší 
tloušťce stěn litinových trub. Z důvodů ochrany proti korozi opatřujeme litinová 
potrubí zvenčí - nástřiky ZnAl, nánosy plastu nebo polyuretanu či nátěry; zevnitř 
-  vystýlkou  z cementu  nebo  polyuretanu  (viz  potrubí  –  tvárná  litina:  SAINT-
GOBAIN,  Pont-à-Mousson).  Jakost  dopravované  vody  při  správně  navržené 
úpravě vody by však neměla způsobovat korozi trubních materiálů.