M11 - Inženýrské sítě a komunikace

Vedení technicko-technologického vybavení je soubor zařízení zabezpečující provoz 
zastavěného území průmyslových zón, závodů a velkých zemědělských výroben. 

Dálkovody  jsou  vedení  a  zařízení  inženýrských  sítí  obvykle  v nezastavěném 

území propojující a integrující funkci technického a technicko-technologického 
vybavení se zdroji zásobování. 

Tato  vedení  mohou  být  ukládána  jak  nad  zemí,  tak  i  pod  zemí.  Pod  zem  se 
mohou sítě ukládat: 

a)  Odděleně – kategorizovaně; 

b)  Soustředěně 

ve společných trasách – sjednocujících uložení podzemních sítí do společného výkopu, 

ve  sdružených  trasách  –  umožňujících  společné  uložení  sítí  v kolektoru, 
technické chodbě nebo technickém kanálu. 

Pro  kategorizované  uspořádání  sítí  platí  v ČR  norma  ČSN  736005  [1] 
„Prostorové  uspořádání  sítí  technického  vybavení“,  ve  které  jsou  sítě  tříděny 
dle územní působnosti a kapacitního významu:  

a)  Vedení dálková  

1. kategorie - vedení nadřazená (tranzitní a napájecí) 

b)  Vedení místní, do kterých zařazujeme následující tři kategorie:

2. kategorii - vedení hlavní (oblastní a zásobovací) - zabezpečující  

zastavěná  území  měst  a  obcí  většinou  bez  přímé  vazby 
na spotřební objekty.  

3. kategorii – vedlejší (uliční a spotřební)

4. kategorii – podřadná (přípojky). 

Závažné  je  i  dělení  sítí  podle  doby  jejich  trvání  na  trvalé  a  dočasné.  Mezi 
dočasné  sítě  je  nutno  začlenit  sítě  zařízení  staveniště  pozemních  nebo 
průmyslových staveb navrhované v návaznosti na projekt organizace výstavby.