BPC_MVE-prednaska_01

Měření – souhrn experimentálních úkonů, jejichž 

cílem je stanovit hodnotu měřené veličiny v 

násobcích příslušné měrové jednotky. 

Měřicí metoda – všeobecný souhrn teoretických 

poznatků a praktických operací použitých pro 

provádění měření podle daného principu, který je 

vědeckým základem měřicí metody. 

Měřicí řetězec – je tvořen několika členy, které jsou 

spolu zapojeny do měřicího obvodu. Tyto členy 

získávají, upravují a přenášejí informace o 

měřených veličinách. 
 

10 

Měřicí přístroj – zařízení, které realizuje zjištění hodnoty 

měřené veličiny, tzn. vykonává měření. 

Měřicí převodník – transformuje vstupní veličinu na 

veličinu výstupní 

Měřicí rozsah – rozdíl mezi největší a nejmenší 

měřitelnou hodnotou veličiny, který může měřící zařízení 

indikovat. 

Citlivost – 

poměr změny měřené veličiny ke změně 

údaje přístroje (např. 1V/div) 

Rozlišovací schopnost (rozlišitelnost) – 

nejmenší změna 

měřené veličiny, která vyvolá detekovatelnou změnu 

údaje přístroje. 

Ovlivňující (parazitní) veličina – veličina, která 

nežádoucím způsobem ovlivňuje výsledek měření 

ZÁKLADNÍ POJMY 

11 

Podle způsobu určení měřené veličiny: 

Přímé  

Nepřímé 

Podle způsobu provedení měření: 

Základní (přímá) – veličinu měříme na základě její definice. 

Přímá komparační (porovnávací, srovnávací) – porovnání 

hodnoty měřené veličiny se známou hodnotou téhož druhu. 

Substituční – neznámou hodnotu měřené veličiny 

nahrazujeme „normály“ s odstupňovanými nebo známými 

hodnotami veličiny téhož druhu. 

Diferenční – porovnávání měřené veličiny s veličinou téhož 

druhu, jejíž hodnota je známá. Měří se algebraický rozdíl 

mezi těmito dvěma hodnotami veličin. 

Nulová – 

účinek měřené veličiny se kompenzuje stejně