TTMV 10

4. VELKÁ DEBATA

- od 80. let 20. století dál – spor o existenční povahu mezinárodních vztahů (ontologii) a o způsob poznávání mezinárodních vztahů (epistemologii)

- pozitivismus vs. postpozitivismus = racionalismus vs. reflektivismus

- ontologie = učení o bytí – o povaze/existence (ontologický spor o nezávislost existence poznaných předmětů)

- epistemologie = teorie/způsob poznání (epistemologický spor o to, zda je vědění sociálně konstruované)

- v reakci na neo-neo syntézu a na neúspěch neorealismu a neoliberalismu uspokojivě interpretovat konec studené války, se od konce 80. let rozjíždí čtvrtá velká debata (popsal jí Yosef Lapid)

- debata symbolizuje zásadní proměnu teorií mezinárodních vztahů, které se od 80. let vymykají z pozitivistického rámce, jenž charakterizoval předchozí teoretické náhledy na mezinárodní vztahy

- = debata vnáší do teoretického diskurzu nové teorie, tzv. postpozitivistické (např. feminismus, konstruktivismus, část neomarxistů, kritická teorie, postmodernismus)

- teorie mezinárodních vztahů se začínají více zabývat samy sebou = významem a funkcí epistemologie (otázka možností objektivního vědeckého poznání mezinárodních vztahů apod.)

- řada postpozitivistických teorií se snaží dokázat pomýlenost waltzovského neorealismu (vypjatě systematické a zdánlivě statické pojetí mezinárodního systému)

POZITIVISMUS (RACIONALISMUS)

- považuje mezinárodní vztahy za objektivně měřitelnou realitu nezávislou na lidském vědomí

- pozitivismus = přesvědčení o možnosti/schopnosti objektivního poznání:

• existuje objektivní realita – existuje způsob, jakým věci kolem nás existují, jakým „jsou“, a to nezávisle na subjektech

• existují od sebe oddělené objekty a subjekty – subjekt je hodnotově neutrální a není ovlivněný prostředím

• jsme schopni poznat objektivní realitu – pomocí smyslů (zrak, hmat, sluch)

• jsme schopni naše poznání myslet (uchopit hlavou)

• poznání jsme schopni komunikovat pomocí jazyka

POSTPOZITIVISMUS (REFLEKTIVISMUS)

- mezinárodní vztahy jsou alespoň z části konstituovány v představách hlavních aktérů = nejsou čistě objektivní realitou nezávislou na lidském vědomí

- = odmítá pozitivistické přesvědčení, že mezinárodní vztahy představují objektivní realitu nezávislou na lidském vědomí

- mezinárodní vztahy nejsou pouze souhrnem materiálních faktorů vojenské či ekonomické povahy, nýbrž také souhrnem představ (idejí, norem atd.), které vedou jednání aktérů mezinárodních vztahů

- = tj. kromě objektivních (často materiálních) faktorů je realita mezinárodních vztahů dána také převládajícími představami o mezinárodních vztazích, tj. idejemi

- jelikož teorie mezinárodních vztahů ovlivňují panující představy o mezinárodních vztazích, stávají se tak součástí reality, kterou studují – jasné odlišení mezi subjektem výzkumu a jeho objektem je proto neudržitelné