UNIE 9. přednáška

Hospodářská a měnová unie

• měnových unií byla v historii řada (Římská říše, francký frank, severská koruna)

• HMU jde ale dál – mimo oběživa i společná měnová politika a centrální banka

• Složky:

  • jedna peněžní (monetární) politika

  • jedna monetární autorita – řídící orgán (ECB)

  • jedna měna

  • koordinace hospodářských politik členských států

Historie evropské měnové integrace

• smlouva o založení EHS s tím nepočítala

• Wernerova zpráva – 1970 – první úvahy

• 1972 – první pokus (Evropský svaz směnných kurzů)

• 1979 – druhý pokus (Evropský měnový systém, EMS)

• v obou případech problém v (ne)ochotě dodržovat pravidla za cenu vysokých nákladů

• 1989 – Delorsova zpráva – analýza problémů EMS, návrh nového projektu, obsahovalo i koordinaci hospodářských politik

• 16. 9. 1992 – černá středa – faktický konec EMS

Budování HMU

• základem Delorsova zpráva – většina obsahu převzata do Maastrichtské smlouvy

• budováno ve třech etapách:

1. koordinace měnových a rozpočtových politik, přípravná fáze

2. připravovány instituce (ECB, ESCB) a sledováno plnění kritérií pro vstup

3. (od 1. ledna 1999) definovány finální směnné kurzy, euro jako platidlo, od 1. ledna 2002 euro jako oběživo (1. dubna 2002 národní měny zrušeny)

Maastrichtská kritéria

• podmínky vstupu do „eurozóny“

1. stabilní ceny (ne příliš vysoká inflace)

2. dlouhodobé úrokové sazby se blíží společnému průměru

3. deficit veřejných financí max 3 % HDP ročně

4. hrubý veřejný dluh max 60 % ročního HDP

5. stabilitu kurzu měny, účast v ERM II (+/- 15% pásmo kurzu k euru minimálně dva roky, u kandidátů často dobrovolně užší pásmo

• ekonomická rozvinutost daného státu se neřeší

Pakt stability a růstu

• obava Německa z toho, že členové eurozóny budou nezodpovědní (Theo Waigel – bývalý německý ministr financí)

  • deficit veřejných financí max. 3 % HDP ročně

  • hrubý veřejný dluh max. 60 % ročního HDP

  • sankce ve výši 0,2-0,5 % HDP

• někdy kritizováno – v případě krize příliš drahé dodržení, na úkor obyvatele

Eurozóna

• prostor členských států, v nichž se používá společná měna euro

• řízena Evropskou centrální bankou (Frankfurt) – požadavek na stabilní měnu (politicky neutrální)

• dnes 19 členských států

• 2 trvalé výjimky (Dánsko, mělo ji i Spojené království)

• ostatní členské státy mají povinnost se připravit na členství a euro přijmout

• ČR – technicky by šlo splnit kritéria a připravit se během několika let

• Část politické scény téma znovu otevírá (referendum?)

Státy eurozóny

členské státy EU v eurozóně: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Lotyšsko, Litva, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovensko a Španělsko (19)

státy s dočasnou výjimkou: Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko (7)