TTMV 4

• mezinárodní režimy v sobě skrývají náklady, jež státy investovaly do jejich fungování = je jednodušší upravit mezinárodní režimy než vytvářet nové

• působením mezinárodních režimů dochází ke změnám v preferencích účastnických států = uvědomují si výhody dlouhodobé spolupráce

- Keohane později považuje mezinárodní režimy za jeden ze tří typů mezinárodních institucí – další jsou formální mezinárodní organizace a konvence

- teorie ukazuje, že i za předpokladu platnosti neorealistických postulátů se může v mezinárodních vztazích rozvíjet udržitelná spolupráce

- neorealismus nedokáže teoretizovat o proměnách v institucionálních rysech světové politiky = různé mezinárodní systémy mají různou úroveň institucionalizace

• v relativně neinstitucionalizovaných systémech jsou fyzické schopnosti (síla) států nejdůležitější

• ale v relativně institucionalizovaných systémech mohou státy vykonávat vliv používáním rozšířených diplomatických norem, transnacionálních finančních sítí a aliancí

- = adekvátní porozumění jednání státu ve světové politice závisí na uznání síly a slabosti institucionalizace

- v imaginárním neinstitucionalizovaném mezinárodním systému by chyběla sdílená očekávání a porozumění = spolupráce by nebyla možná, ani kdyby existovaly společné zájmy

- všechny mezinárodní systémy, které známe, obsahují nebo si rychle osvojují konvence, které jim umožní spolupráci

Komplexní vzájemná závislost

- v 70. letech vytvořil Keohane a Nye koncept komplexní vzájemné závislosti, která charakterizuje vztahy mezi demokratickými industriálními státy

- klíčovou charakteristikou je dobře opodstatněné očekávání o neúčinnosti použití síly nebo hrozby použití síly mezi státy

- západní Evropa, Severní Amerika a Japonsko tvoří zónu komplexní vzájemné závislosti – moc je důležitým elementem ve vztazích mezi státy, ale neplyne z použití síly nebo hrozby použití síly