TTMV 4

Mezinárodní instituce

- mezinárodní politika je institucionalizovaná = chování aktérů reflektuje ustavená pravidla, normy a konvence (dohody, zvyklosti)

- Keohane se zabývá vlivem institucí na státní jednání – způsoby spolupráce a sporů mohou být pochopeny jen v kontextu institucí (pomáhají definovat význam státního jednání) = neoliberální institucionalismus

- státní jednání závisí na převládajících institucionálních uspořádáních, které ovlivňují:

• tok informací a možnosti k vyjednávání – informace zmenšují nejistotu; instituce shromažďují a zprostředkovávají informace

• schopnost vlád kontrolovat dodržování pravidel u ostatních a uskutečnit vlastní závazky (a vůbec je přijímat)

• převažující očekávání o spolehlivosti mezinárodních dohod

- schopnost států komunikovat a spolupracovat závisí na člověkem vytvořených institucích

- státy jsou v neoliberální interpretaci světové politiky také hlavními aktéry, ale formální a neformální pravidla hrají mnohem větší roli než v realistických úvahách

- institucionální přístup je v mezinárodních vztazích relevantní (= spolupráce je možná), pokud jsou splněny dvě klíčové podmínky:

• 1. aktéři musí mít společné zájmy = musí mít potencionální zisky ze své spolupráce

• 2. změny v úrovni institucionalizace působí na státní jednání

- instituce = trvalé a ucelené soubory pravidel (formálních a neformálních), které stanovují role chování, omezují/vnucují činnost a formují očekávání

Funkční teorie režimů

- Keohanova funkční teorie režimů pokládá základy neoliberálnímu myšlení – chce dialog s realistickou tradicí

- bere neorealismus vážně a přijímá jeho základní východiska (systémový přístup, předpoklad anarchie, chápání státu jako racionálně jednajícího aktéra a využití metod ekonomie ke zjištění objektivní pravdy)

- uznává význam neorealismu při objasňování příčin mezinárodních konfliktů, ale ukazuje, že neorealismus selhává tváří v tvář řadě příkladů intenzivní a dlouhodobé spolupráce mezi státy

- místem mezinárodní spolupráce jsou mezinárodní režimy (MR) = formální či neformální uskupení států sdílejících principy, normy a pravidla regulující jejich chování a očekávání v určité oblasti mezinárodních vztahů

- existence mezinárodních režimů potlačuje negativní důsledky anarchie v mezinárodních vztazích

- mezinárodní režimy snižují nejistotu vytvářením pravidel a mechanismů jejich vynucování + snižují transakční náklady spojené s vyjednáváním spolupráce

- mezinárodní režimy vznikají na hegemonickém základě (hegemon ostatním předepíše pravidla a dbá na jejich dodržování) nebo na základě reciprocity (mezinárodní režim vzniká mezi srovnatelnými státy)

- mezinárodní režimy často přetrvávají i po změně podmínek vedoucích k jejich vzniku: