A1B38EMA_Navody_k_lab_cvicenim2

-

+

RX 

RN 

U1 

U2 

IZX 

LX 

IRN 

Obr. 1  Zapojení převodníku pro 

měření impedance 

Obr. 2  Zapojení převodníku pro 

měření admitance  

-

+

RN 

CX

GX

IYX

U1 

IRN 

U2 

84 

Schéma zapojení 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
Poznámky k měření: 
Pozn. 1:   Volbou  = 103 s-1 popř. 104 s-1 a U1 = 1 V se dosáhne toho, že hodnoty prvků náhradního 

schématu (LX,  RX popř.  CX,  GX) se vypočtou z příslušných složek výstupního napětí 

pouhým vynásobením mocninami 10. 

Pozn. 2:  Vzhledem k tomu, že stejnosměrná složka napětí na výstupu řízeného usměrňovače je 

úměrná střední hodnotě měřeného napětí (U2S = U2 cos), je nutné na vstupu převodníku Z 

 U popř. Y  U nastavovat též střední hodnotu napětí. Protože však u vstupního napětí 
nastavujeme jeho efektivní hodnotu (údaj číslicového voltmetru odpovídá efektivní 
hodnotě  měřeného napětí) a platí Uef  1,11  Ustř, je nutné nastavit hodnotu efektivní na 

vstupu převodníku 1,11-krát větší, než je požadovaná hodnota střední. Aby bylo možné na 
vstupu přípravku nastavovat napětí bez vynásobení koeficientem 1,11, je v přípravku 
vstupní napětí zesilováno invertujícím zesilovačem s přenosem -1,11; záporná hodnota 
přenosu odpovídá znaménku – ve vztazích (1) a (2). 

+ 

- 

TTL 

KOMP. 

Re 

Im

ČV1 

(YX) 

ZX 

RN 

(RN)

-

+

ČV2

OSC

~ 

G 

Převodník 

ZX  U2 

(YX  U2) 

U2 

Filtr 

x (-1,11) 

Indikace 

přetížení 

Řízený 

usměrňovač

Indikace 

stejnosměrné 

složky 

Přípravek 

U1 

u2

/, u

2

// 

Obr. 3  Schéma zapojení přípravku pro měření impedancí a admitancí  

(není nakresleno napájení) 

85 

Seznam použitých přístrojů G