EKOLOGI - základní text

izace  společenstva,  neboli  postupné  nahrazování  druhů 

podél  nějakého  environmentálního  gradientu  (vlhkosti,  teploty,  půdního  složení  apod.), tzv. 
zonace  (viz stejnojmenný soubor). Každý druh má rozdílný geografický areál, 

jedinečnou 

evoluční  histori   a  svébytné  současné  ekologické  postavení  a  má  také  rozdílné  vztahy 
s 

ostatními druhy  místních společenstev. Tam, kde jsou podmínky prostředí ostře ohraničené 

(

jako  např.  prostředí  v záplavové  oblasti  řek,  na  skalnatých  půdách  nebo  na  bohatých 

organických  půdách),  se  vytvářejí  určité  soubory  druhů,  které  poněkud  připomínají  uzavřená 

společenstva, ale pojem otevřených společenstev v současném myšlení převládá.  

Ekologové vyvinuli mnoho 

způsobů popisu struktury  a funkcí společenstev  na  základě 

kontinuálního pojetí jejich  organizace.  V 

zásadě  lze  rozlišit 

metody  klasifikační  a  metody 

ordinační. Jde v zásadě o vzájemně se doplňující přístupy. Klasifikační metody seskupují data 

4 

do skupin vzá

jemně  podobných,  zatímco  ordinační  metody  je  uspořádají  podél  určitých 

(skutečných či virtuálních) gradientů. Pokud studujeme otevřená společenstva, pak klasifikační 

metody  selhávají  nebo  dávají  falešné  závěry  a  na  jejich  analýzu  se  spíše  hodí  ordinační 
metody. Detaily metod jsou uvedeny v souboru  „M

nohorozměrné  metody synekologické 

analýzy“. 

Historické záznamy odhalují 

ve společenstvech jak změny, tak stabilitu 

Jak fylogenetický původ jednotlivých taxonů, tak biogeografické procesy, které daly vznik