EKOLOGI - základní text

ostré  hranice  mezi  oběma  systémy  často  napomáhají  narušení jako jsou požáry,  které  ničí 

semenáčky stromů (ale ne podzemní rhizomy vytrvalých trav) a  většinou se  nešíří do vlhčího 

prostředí lesa nebo třeba umělé zásahy člověka (hranice polí). 

3 

Ve  většině  situací  však  v  neporušené  přírodě  nacházíme pozvolné  změny 

environmentálních podmínek a biotických interakcí, a  tak 

většina  přírodních  společenstev 

vykazuje  otevřenou  strukturu.  Ovšem v oblastech,  kde je vysoká lidská aktivita toto neplatí, 

protože  člověk  způsobuje  svojí  činností  v krajině  její  fragmentaci, což narušuje ekologickou 
spojitost 

a  zvyšuje  rozsah  ostrých  ekotonů.  Fragmentace  stanovišť  tedy  mění  společenstva 

otevřené struktury  na  uzavřená. Když si  např. představíme  les, 10  x 20 km, jako je tomu  na 
(obr. 26-6), potom vidíme, že jeho plocha (200 km

2) 

vytváří okraje dlouhé 60 km. Jestliže tento 

les  přetneme  například  silnicí,  čímž  ho 

rozdělíme  na  2  menší  plošky, tak se 

rozsah ekotonů v poměru k celkové ploše 
zvýší. Na tomto obrázku je patrné, jak 
další fragmentací dochází k snižování 
velikosti plošek a zvyšování rozsahu 

ekotonů.  Rozsah  ekotonů  je  také  dán 
také  tvarem plošek  (les na obr. d má 

stejnou  plochu  jako  na  obr.  a,  ale  větší 
rozsah 

ekotonů).  

Fragmentované  stanoviště,  jak 

ukazuje 

část  obr.  c),  připomíná 

metapopulační  strukturu,  která  již  byla 

probírána.  Je  skutečností,  že  pro  určitý 
druh, který žil v