EKOLOGI - základní text

druhu  ovlivňuje  pravděpodobnost  uchycení  druhého  druhu:  facilitace, inhibice a tolerance. 

Pokud kolonizující druhy způsobí změny prostředí, které jsou příznivé pro následné druhy nebo 

stádia v sukcesní séri , hovoříme o facilitaci. Kolonizující druhy v tomto případě působí asi tak, 

jako  bednění:  je nezbytné pro  vytvoření  betonové  stěny,  ale  nemá  místo  v konečné  budově. 

Časná sukcesní stádia facilitují vývoj pozdějších stádií různými  způsoby. Mohou  zlepšit půdní 
podmínky tím, že zvyšují obsah živin a vody 

či  pozměňují  mikroprostředí  půdního  povrchu. 

Facilitace j

e  zřejmě  významná  u primární sukcese, která se odehrává ve velmi nehostinných 

podmínkách, nebo 

když  disturbance  zanechá  oblast  těžce  postiženou nedostatkem  živin a 

vody

.  Už  jsme  se  zmínili  o  lupině,  která  přispěla  svými schopnostmi vázat  plynný  dusík  ke 

zlepšení holé půdy na sopce svaté Heleny. Půdy se sice nevyvíjejí v mořském ekosystému, ale 
facilitace se projevuje i zde, a to kdykoli 

jeden druh usnadňuje usazení dalšího druhu.  

Inhibice 

je  do  jisté  míry  opačný  proces:  nastává  tehdy, když jeden druh se nemůže 

v 

daném  místě  uchytit  vzhledem k přítomnosti  jiného  druhu.  Mechanizmy inhibice mohou být 

také  různé:  jeden  druh  může  inhibovat ostatní např.  tím, že je požírá, nebo  tím, že snižuje 

úroveň  zdrojů  pod  kritickou  úroveň,  nebo  tím, že je s nimi v přímém  konfliktu.  Dá  se  říci,  že 

klimaxové druhy inhibují raně sukcesní druhy a ty se mohou uplatnit jenom po disturbanci. Tak