EKOLOGI - základní text

menší  plodností  a  trpí  větší  mortalitou.  Tak  např. 

přežívání  zrnokaze  Callosobruchus maculatus  se  podstatně 

snižuje se zvyšujícím se počtem larev vykladených na jednu fazoli 
(viz obr. 32-5). V 

jiných  případech  se  zase  optimalizační 

kompromisy  neprokázaly.  Tak  např.  živorodky  duhové  byly 

udržovány v 

prostředích  se  třemi  různými  úrovněmi  potravních  zdrojů.  V každé  skupině  bylo 

některým jedincům zabráněno v rozmnožování. Pokud by růst a reprodukce soupeřily navzájem 

o  zdroje,  potom  by  u  varianty,  kde  bylo  zabráněno  páření,  měly  být  zdroje  „uspořené“ 
z 

reprodukce věnovány do růstu a rybky by musely být větší než ty, kterým bylo umožněno se 

pářit při stejné úrovni zdrojů. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo. Zdá se tedy, že i schopnost 

pozměnit alokaci zdrojů podle stávajících podmínek je adaptací, která se někde vytvoří a jinde 
nikoliv. U hos

podářských plodin se variabilita v alokačních vzorech často využívá pro šlechtění 

na vyšší výnosy. Alokační vzory jsou fenotypově plastičtější než celkové množství asimilované 

energie a živin, a to zřejmě proto, že to druhé souvisí i s ostatními členy společenstva.  

 
Věk, kdy je zahájeno rozmnožování,  se obvykle zvyšuje se zvyšováním  celkové 

délky 

života dospělců 

Obvykle  to  bývá  tak,  že  dlouhověké  organizmy  se  začínají  rozmnožovat  v pozdějším 

věku  než  krátkověké.  Proč  to  tak  je?  V každém  věku  má  organizmus,  obrazně  řečeno,  „na 

výběr“:  buď  se  začne  rozmnožovat,  nebo  rozmnožování „odloží“ na  další sezónu. Jak už to 
s životními historiemi bývá, každé z