EKOLOGI - základní text

rostou, časně zrají, mají vysokou rychlost reprodukce a snadnou disperzi semen; 

kompetitoři 

mají opačné  vlastnosti, tedy zpravidla  velkou tělesnou  velikost, zrají pozdě a vyžadují stabilní 
podmínky.  

Teorie životních historií se vyvinula velmi rychle v 60. letech 20. století 

Shodou okolností ve stejném roce (1966) byly zveřejněny tři významné publikace, které 

zařadily  studium  životních  historií  do  krátce  předtím  vzniklé  evoluční  ekologie.  Prvním  byl 

článek,  který  napsal  M. CODY  a ten poukázal na to, že různé  složky  fitness mohou podléhat 

vzájemně protichůdným selekčním tlakům. Adaptace je podle něho do značné míry záležitostí 

přijímání kompromisů v alokaci času a energie do navzájem soupeřících požadavků. Dále Cody 

vyzdvihl  myšlenku,  že  různé  adaptace  životních  historií  se  uplatňují  odlišně  za  podmínek 

vysokých  či  naopak  nízkých  populačních  hustot  (relativně  k nosné  kapacitě  prostředí).  Při 

vysokých populačních  hustotách  upřednostňuje selekce ty adaptace, které umožňují jedincům 

přežít a rozmnožovat se, i když množství zdrojů je malé (soustředí se na efektivitu), zatímco při 

nízkých hustotách vedou adaptace k rychlému populačnímu růstu a rychlému růstu produktivity, 

bez ohledu na efektivitu. Tyto protichůdné strategie nazval K-selektivní a r-selektivní. Symboly 
K a r j

sou převzaty z logistické rovnice populačního růstu. Další práce vyšla také v roce 1966, 

napsal  ji  G.  C.  WILLIAMS  a studoval v ní  demografické vztahy mezi složkami  životních historií. 
Vyzdvihl, že 

každé zvýšení reprodukčního úsilí ovlivňuje jak současnou plodnost, tak přežívání