EKOLOGI - základní text

současně na jinou funkci  nebo strukturu. Každý jedinec tedy musí řešit problém alokace. Ten 

spočívá  v  tom,  jaké  struktuře  či  funkci  věnovat  (tedy kam umístit -  alokovat)  daný  čas, 

asimilovanou  energii  nebo  živinu  a  to  proto,  že  tyto  nelze  využít  současně  pro  dvě  různé 

struktury  nebo  funkce  současně.  Organizmus  proto  musí  přijmout  četné 

optimalizační 

kompromisy  (trade-

offs),  jinak  řečeno:  čas,  energie  a  živiny  alokované  do  jedné  struktury  či 

funkce nemůže alokovat do jiné struktury či funkce (uplatňuje se princip „něco za něco“). Je to 

podobné jako u našeho bankovního účtu: peníze alokované na nájem nelze současně využít na 
nákup potravin. Zvýší-li 

se nám nájem, musíme (pokud nedostaneme přidáno) snížit nějaké jiné 

výdaje (např. na potraviny). Tím optimalizujeme kompromis mezi příjmy a výdaji. 

Praktické  řešení  alokačního  problému  záleží  na  tom,  jak  změny  v jakékoliv  struktuře 

nebo  funkci  ovlivňují  fitness.  Jestliže  tedy  změna  nějakého  znaku  ovlivní  několik  složek 

přežívání a reprodukce (což bývá časté), tak evoluce tohoto znaku může být pochopena pouze 
tehdy, když zvážíme všechny složky  životních historií  (podrob

ně  viz soubor „Životní historie“). 

Tak např. zvýšení počtu semen produkovaných  nějakou rostlinou  může přispět fitness tím, že 

zvýší  plodnost,  ale  může  také  fitness  snížit,  jestliže  je  spojeno  s menší velikostí semen, což