EKOLOGI - základní text

kořisti, ale navíc řadu střetů s ostatními predátory. Aby rychlost, s jakou získává zdroje, byla co 

největší,  musí  predátor  při  obsazování  stanovištní  plošky  zohlednit všechny tyto okolnosti. 

Představme  si  dvě  stanovištní  plošky,  z nichž  první  obsahuje  více  zdrojů  než  druhá.  Při 

počáteční  kolonizaci  vyhledávají  konzumenti  kvalitnější  plošku  (tj.  tu  první),  ale  jak  se  v  ní 

populace  konzumentů  zvyšuje,  její  hodnota  se  pro  každého  dalšího  příchozího  snižuje a to 

jednak vyčerpáváním zdrojů a jednak antagonistickými interakcemi. To pokračuje až do té doby, 

až  se  lepším  výběrem  stane  ta  druhá  ploška.  Od  tohoto  okamžiku  vybírají  další  konzumenti 

střídavě druhou i první plošku tak, jak se kvalita obou mění. Výsledkem je, že jedinci populace 

využívají  stanoviště  stejné  „realizované“  kvality, bez ohledu na rozdíly ve vlastní (absolutní) 

kvalitě stanoviště (tj. bez konzumentů). To vede ke vzoru rozložení jedinců nazývaném ideální 
volné rozložení (ideal free distribution).  

Ideální volné rozložení bylo pozorováno v 

přírodě například u much z čeledi výkalnicovití, 

jejichž  samci  obsazují  kravské  výkaly  na  pastvinách  tak,  aby  dosáhli  co  největšího  množství 

pokusů o spáření se samicemi. Samice jsou přitahovány k výkalům podle jejich „kvality“, která 

je  přímo  úměrná  jejich  velikosti.  Ideální  volné  rozložení  zajišťuje,  že  každý  samec  získá 

podobný  počet  samic  k páření  bez  ohledu  na  „kvalitu“  vlastního výkalu. Dosažení ideálního