EKOLOGI - základní text

různé  plošky  měly  různou  kvalitu  a  množství  kořistí.  Situace,  v  níž  se  tyto  veličiny  liší,  jsou 

znázorněny na obr. 31-22. Tento model předvídá, že predátor, než plošku opustí a přestěhuje 
se 

do  plošky,  která  je  od  obou  stejně  vzdálená,  stráví déle v té stanovištní plošce, která je 

chudší na zdroje než v plošce bohatší.  

Tento model lze využít i pro vyhledávání  potravy z jednoho místa  (central-place 

foraging). Představme si  např. špačka, který z hnízda  zalétá  na různě  vzdálené louky,  zde si 
naplní zobák hmyzem a vrací se s 

ním zpátky do hnízda. Pták řeší problém, kolik by měl získat 

potravy v dané plošce, 

než se  vrátí zpátky do  hnízda. Pro odpověď můžeme  využít opět obr. 

31-

21. Zde si můžeme představit na svislé ose množství nasbíraného hmyzu (jako funkci času 

– na vodorovné ose). Z 

modelu vyplývá, že čím je stanoviště, kde sbírá potravu, vzdálenější od 

hnízda, tím větší množství hmyzu by měl nashromáždit.  

Ideální volné rozložení vyrovnává zisky 

zdrojů mezi jedinci populace 

Modely  optimálního  výběru,  které  jsme  právě  probírali,  se  zabývají  chováním  jednoho 

jedince, setkávajícího se s 

heterogenitou prostředí. Často se ale podobná situace týká mnoha 

jedinců  současně  a  tak  optimální  chování  může  být  ovlivněno  rozhodnutími  dalších  členů 
populace. 

Např.  stanovištní  ploška,  která  je  již  obsazena  predátory,  může  být  pro  nově 

příchozího  predátora  méně  vhodná  vzhledem k tomu,  že  zde  může  očekávat  nejen  méně