EKOLOGIE - doplňkový text

mělo  být  u  ptáků  živících  se  v lese  larvami  hmyzu,  u  velkých  savců  spásajících  africké 
savany,  u dravých  ryb žijících v 

korálových útesech či u  zooplanktonu živícího se drobným 

fytoplanktonem. Jak je možné, že 

ve  skutečnosti  žije  tolik  potenciálních  kompetitorů  ve 

stej

ném  společenstvu?  Pokud  platí  Gauseho  princip  kompetitivního  vyloučení,  potom  by 

některé z nich měly vyloučit ze společenstva ostatní! Do jaké míry jsou tyto druhy odlišné ve 

využívání zdrojů? (Nebo naopak: jak si musí být podobné, aby ke kompetitivnímu vyloučení 

skutečně došlo?) 

Četná pozorování v takovýchto  prostředích naznačují,  že druhy s podobnými nároky 

na zdroje, které v 

podobných společenstvech koexistují, se poněkud liší ve využívání zdrojů: 

predátoři využívají různě veliké kořisti, v různou denní či roční dobu, herbivoři se živí různými 

částmi  různých  rostlin,  rostliny  využívají  živiny  v různých  poměrech,  získávají  je  z různých 

zdrojů  či  z různých  hloubek  půdy  apod.  Tomuto  jevu  se  říká  diferenciace nik  (niche 
differentiation), roz

dělení zdrojů (resource partitioning) či ekologická segregace. 

Příklady takového rozdělení  zdrojů jsou v přírodě velmi běžné. Problémem je, že se 

na ekologické segregaci podílí celá řada  zdrojů a podmínek prostředí. Tak na obr. 13.18 je 

znázorněno  dělení  zdrojů  (či  podmínek) ve 

dvourozměrném  prostoru.  Tak  první  rozměr  (na 

vodorovné  ose)  může  být  velikost  kořistí  tří  druhů 

insektivorních  ptáků  obývajících  stejné  stanoviště