EKOLOGIE - doplňkový text

neintrodukčních  programů  dvou  druhů  nosorožců:  nosorožce  tuponosého (Ceratotherium 
simum) a nosorožce 

černého (Diceros bicornis). 

Jižní populace nosorožce tup

onosého byly na začátku 20. století na pokraji vymření, 

v 

přírodě  přežívalo  jen  asi  50  jedinců.  Důvodem  bylo  jeho  pronásledování  farmáři,  lovci  a 

v 

rezervacích  pytláky.  Intenzivní  ochranářské  programy,  které  zahrnovaly  u  reintrodukce, 

přinesly úspěch (mezi lety 1961 a 1999 bylo přemístěno 2367 jedinců). Ovšem u nosorožce 

černého byla situace odlišná: mezi lety 1970 a 1990 poklesly jeho populace z odhadovaných 
65 

000 jedinců  na 2 500.  Ambiciózní neintrodukční program však  zklamal. Tento druh totiž 

jen  těžko  snáší  nové  prostředí  a  v neznámém  prostředí  dochází  k  intenzivním  soubojům 

mezi jedinci, jejichž důsledkem je vysoká mortalita. 

Mezi dalšími druhy, které byly předmět reintrodukčních programů  můžeme jmenovat 

kondora kalifornského, vlka, rysa, zubra evropsk

ého  a další. U nich se převážně jednalo o 

vysazování  jedinců  odchovaných  v zajetí.  U  nich  je  nutné  ještě  před  vysazením  zajistit  to, 

aby  si  zvíře  dokázalo  najít  potravu  či  úkryt  v přírodě  a  aby  se  vyhýbalo  lidem.  Některé 
z 

neintrodukčních programů byly vysoce úspěšné. 

Relativní rychlost růstu