EKOLOGIE - doplňkový text

rozšíření  omezen  na  jediné 

malé  místo  na  Zemi,  např. 

na  jedinou  jeskyni,  horu  či 
ostrov. Takovým 

druhům/areálům 

říkáme 

endemické. Stanovištní 
tolerance souvisí 
s 

vlastnostmi  stanovišť  ve 

vztahu k toleranci 

jednotlivých druhů: tak  např. 

některé  rostlinné  druhy  jsou 
schopné tolerovat široké 

rozpětí  půdních  typů,  pH, 
obsahu organické hmoty 
apod., zatímco jiné jsou 

omezeny  např.  na  hadcové 

půdy. 

Také 

populační 

hustoty lokálních populací 

se  podstatně  liší  od  druhů 

velmi hojných (smetánka lékařská) až např. po palmu Pritchardia monroi, která žije v jediném 

exempláři na ostrově Maoi na Havaji. 

Na  základě  kombinace  těchto  tří  faktorů  rozlišila  D.  RABINOWITZ  organizmy na 8 

skupin (viz obr. 7.22), 

od  nejběžnějších  (rozsáhlý  areál  rozšíření,  široká  stanovištní 

tolerance,  početné  místní  populace)  až  po  nejvzácnější  (omezený  areál  rozšíření,  úzká 
stanovištní tolerance a malé lokální populace). Z obrázku je patrné, že jen jediná skupina 
nevykazuje žádný rys vzácnosti, ostatních 

sedm  má  alespoň  jeden  z rysů  vzácnosti 

přítomen.  Na  své  existenci  nejohroženější  jsou  patrně  organizmy  poslední  skupiny,  kde 
pozorujeme všec

hny tři podoby vzácnosti naráz. 

Dále budeme komentovat jen několik příkladů. Tak např. tygr (Panthera tigris) kdysi 

obýval rozsáhlý areál rozšíření od Turecka po východní Sibiř, od Tichomořských ostrovů po 

severní části Asie a obýval tak rozličná prostředí jako tropický deštný les až po tajgu. Ovšem 
po tisíciletí ho lidé hubili z