EKOLOGIE - doplňkový text

ozáření dojde u většiny rostlin k tomu, že při určité vysoké hodnotě ozáření se rychlost čisté 

fotosyntézy  zastaví  a  už  dále  se  zvyšováním  intenzity  ozáření  nestoupá  (nebo  dokonce 

klesá)  a  nejnižší  hodnota  ozáření,  při  níž  k tomuto dojde, se nazývá bod nasycení 

fotosyntézy světlem (saturační bod). 

Fixace C se odehrává v 

buňkách listového mezofylu. CO

2 

přitom vstupuje do vnitřních 

tkání  listu  otvůrky  zvanými 

průduchy  (stomata). Jsou-li  průduchy  otevřené,  CO

2  difunduje 

dovnitř listu z vnější atmosféry, kde je jeho koncentrace asi 355 ppm (pars per milion – tedy 
na každý 1 milion molekul 

vzduchu  připadá  355  molekul  CO

2

).  Difúze  se  děje  po 

koncentračním  spádu  (z  míst  vyšší  do  míst  nižší  koncentrace)  a  ten  je  udržován 

odstraňováním  CO

2  z 

vnitřního  prostředí  listu  fotosyntézou.  Ovšem  jsou-li  průduchy 

otevřené,  rostlina  jimi  současně  ztrácí vodu,  protože  uvnitř  listu  je  tlak  vodní  páry  blízký 

saturačnímu  tlaku  a  vně  listu  je  skoro  vždy  nižší  (v  závislosti  na  teplotě,  tlaku  a  vlhkosti 
vzduchu). 

Jednoduše řečeno, když rostlina “přijímá potravu“, současně vysychá. Výpar vody 

z 

průduchů  se  nazývá  transpirace.  Jestliže jsou požadavky na CO

2  z 

jakéhokoli  důvodu 

malé  nebo  žádné,  rostlina  uzavře  průduchy.  Průduchy  tedy  plní  dvojí  roli:  jednak  regulují 

přívod  CO

2  do fotosyntetizujících tkání a jednak regulují ztrátu vody. Ztracenou vodu musí