Praktická anatomie psa

bičíky – delší, veslovací pohyb s úderem 

řasinky = kratší, kmitavý až vlnivý pohyb 

obsahují podélně uzpůsobený systém mikrotubulů (devět párů při obvodu, dva páry v centru – vzájemně spojené 
vrstvou bílkovin) 

součástí jsou bazální tělíska, která se účastní na jejich vzniku a rovněž řídí jejich pohyb 

­  centriol – malé tělísko viditelné světelným mikroskopem v blízkosti jádra (společně se svým okolím bývá nazýváno 

centrozom), je stálou buněčnou strukturou a nevyskytuje se akorát u vyšších rostlin, hlavní význam je při mitotickém dělení, 
kdy umožňuje vznik druhého centriolu (putuje na opačný pól buňky) 

» 

Mikrofilamenta 

­  vlákna, tvoří součást cytoskeletu, leží v buňkách v povrchových vrstvách cytoplazmy pod buněčnou membránou nebo 

probíhají napříč buňkou 

­  umožňují změnu tvaru buňky a kontrakci (oddělení dvou buněk) 
­  chemické složení: bílkovina aktin, dále pak myozin, tropomyozin a filamin 
­  dle stavby: myofilamenta, neurofilamenta nebo keratofilamenta 

» 

Intermediární filamenta 

­  podílejí se na stavbě buňky jako vnitrobuněčná kostra 
­  chemicky jsou složena z různých bílkovin (podle nichž se většinou nazývají) 
­  představují třírozměrnou síť, jejich přítomnost je stabilnější (bývají přítomna po celý život buňky) 
­  funkce: určování tvaru buňky (souvisí i s rozmístěním některých organel – jádro, ribozomy) 

~ 2 ~

2.  CHARAKTERISTIKA ORGANEL A CYTOPLAZMATICKÝCH INKLUZÍ. 

Buněčné organely 
 

drobné mikroskopické útvary uvnitř buněk se specifickou funkcí 

» 

Endoplazmatické retikulum ­  systém membrán uspořádaných do cisteren 
­  množství a tvar je závislý na stupni metabolické aktivity buňky a na typu syntézy – buňky jako jsou svalové, jaterní a žlázové