Právo zkouška

4.3 Obsah

Obsah soukromoprávního vztahu je soubor subjektivních práv a povinností konkrétního reálného individuálního společenského vztahu regulovaného právními normami.

• Subjektivní právo je právem zaručená míra možného chování oprávněné osoby.

• Subjektivní povinnost je objektivním právem stanovená míra nutného chování subjektu soukromoprávního vztahu.

OSOBY V PRÁVNÍM SMYSLU

1. Úvod

• Nová teorie občanského práva rozlišuje subjekty soukromoprávního vztahu (viz 2. přednáška) a osoby v právním smyslu.

• Subjekt soukromoprávního vztahu /jeho účastník/ je nositel práv a povinností z tohoto vztahu vyplývajících.

• Osoby v právním smyslu → osoby, které jsou povinny se soukromým právem řídit. Obecná kategorie vyjadřující soubor vlastností fyzických osob, právnických osob a státu jako osoby soukromého práva, aby se vůbec mohly účastnit soukromoprávních vztahů a nést právní následky.

• Práva a povinnosti mohou realizovat jen osoby v právním smyslu.

• Právní normy soukromého práva určují okruh těchto osob a vymezují jejich právní způsobilost.

Klíčové oblasti právní způsobilosti:

• způsobilost k právům a povinnostem (tj. způsobilost být subjektem práv a povinností) → Tato způsobilost je v novém občanském zákoníku nazvána právní osobnost.

• způsobilost k právně relevantnímu jednání → Tato způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem je v novém občanském zákoníku nazvána svéprávnost. Pojem svéprávnost nahradil dosavadní pojem způsobilost k právním úkonům v zák. č. 40/1964 Sb.

• deliktní způsobilost → způsobilost nést nepříznivé právní následky za zaviněné protiprávní jednání (vazba deliktní způsobilosti na svéprávnost).

• procesní způsobilost → způsobilost být účastníkem řízení.

Nový občanský zákoník (stejně jako dřívější občanský zákoník) rozlišuje osoby fyzické a osoby právnické.

2. Osoby fyzické

• Osoba fyzická je lidská bytost, člověk (s jeho biosociální charakteristikou). Osoby právnické jsou organizační útvary, kterým český právní řád přiznal postavení osoby v právním smyslu. Právnickou osobou je, za určitých podmínek, také stát.

2.1. Právní osobnost

• Každá fyzická osoba má právní osobnost, je způsobilá mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.

• Nikdo nemůže být omezen ani zbaven právní osobnosti.

• Vzniká narozením.

• Přiznává se v plném rozsahu i plodu v lůně mateřském, pokud se dítě narodí živé (tzv. nasciturus).

• Právní osobnost trvá celý život.

Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetková práva a povinnosti (právní osobnost člověka zůstane stejná).

• Právní osobnost zaniká smrtí.

2.2 Svéprávnost

A) Plná svéprávnost je způsobilost fyzické osoby nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tj. právně jednat).