seminární práce Lexová Eva

Co jsou to biologické indikátory

Bioindikátor je organismus nebo chemikálie, užívaná k sledování čistoty životního prostředí nebo ekosystému. Jako bioindikátor označujeme všechny organismy, jejichž činnost, populace nebo stav může být použita k posouzení stavu životního prostředí. Příkladem mohou být některé druhy lišejníků, které se vyskytují jen na místech s čistým ovzduším.

Vodítkem, které značí, že je nějaký problém s životním prostředím, mohou být i chemické, fyziologické nebo behaviorální změny organismů.
V této práci je jako bioindikátor použit zástupce hmyzu - včela.

BIOMONITORING - JAK VNÍMAJÍ VČELY ZMĚNU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ VLIVEM TOXICITY INSEKTICIDŮ

Význam použití včely jako biondikátoru

"Když včely zmizí ze Země, pak člověku zbývají jen čtyři roky života. Už nebude žádných včel, žádného opylení, žádných rostlin a žádných lidí."

připisováno Albertu Einsteinovi.

Citát od Alberta Einsteina je velmi doslovný. Nejenže je včela nezbytná pro opylení, tudíž pro celkovou existenci rostlin, fotosyntézu i zdroj potravy, tak je ale zároveň i velmi náchylná k různým chorobám a škůdcům a téměř nerezistentní vůči chemikáliím a změnám životního prostředí.
Pro včely je navíc typická tzv. flórokonstantnost, čili věrnost jednomu druhu rostliny, čímž je zajištěno nejen efektivní opylení, ale i omezení mezidruhové hybridizace.

U zemědělských plodin je opylení důležité zejména v případě ovocných stromů, kdy se zvyšuje výnos plodů až o 90%. U řepky představuje opylení zvýšení produkce zhruba o 30%. Opylení včelou má nezanedbatelný význam rovněž u zeleniny, jetelovin, luskovin a dalších kulturních plodin (slunečnice, pohanka, svazenka).

Chov včel není jen významným intenzifikačním nástrojem zemědělské rostlinné výroby, ale je na něm závislá celá řada volně žijících živočichů, živících se různými druhy trav, plody planě rostoucích stromů, keřů a bylin. Na nich jsou zase závislí další živočichové, stojící na vyšších úrovních trofické sítě.

Ve stávající literatuře existuje několik studií používající A. mellifera jako bioindikátor znečištění životního prostředí. Byly provedeny údaje o toxicitě pro ověření citlivosti A. mellifera na 62 insekticidů šesti tříd (karbamáty, nikotinoidy, organochlory, organofosfáty, pyretroidy a různé). Včely medonosné mohou být citlivé na jednotlivé insekticidy, ale nejsou celkově náchylné k insekticidům nebo ke specifickým třídám insekticidů. Proto existuje velký zájem o použití A. mellifera jako vysoce citlivého bioindikátoru hmyzu, a to z důvodu jejich pícní aktivity a následně jejich kontaktu s polutanty přítomnými v prostředí.

Co škodí včelám

Člověk jako škůdce

Samozřejmě, že i mezi včelaři se najdou někteří nezodpovědní chovatelé, kteří svou neznalostí, či nedbalostí mohou včelám spíše škodit, nežli prospívat. Jedná se například o sbírání rojů neznámého původu, nedostatečně provedenou obměnu díla, nebo nedodržení pokynů o aplikaci léčiv. Ačkoli se touto tématikou zabývá celá řada odborných publikací, je často v praxi ignorována. Mimořádně velké riziko představují zalétlé roje, které se usadí ve starých a nepoužívaných úlech. Jejich majitel se obvykle včelaření nevěnuje a včely si ponechává z jiných důvodů (např. zvýšení výnosu z ovocných dřevin). Neuvědomuje si však, že prostředí, v němž včely dnes žijí, je jiné, než bylo před sto lety. Imunita včel je oslabována v důsledku mnoha synergicky působících negativních vlivů. Šíří se zde nové nákazy a onemocnění, na které se „naše“ včela dosud neadaptovala a bez pomoci člověka by nepřežila.