výtvarná složka

Po tmě, ráno, přichází paní Bérandová s podnosem. Přes červenou košilku má přehozený béžový župánek a domácí růžové gumové pantofle. Přinese french press s kávou a dvěma hrnečky a tradiční suchárek. Přichází i její manžel oblečený v pyžamu s proužkovými kalhotami a bílým trikem. Též má oblečen župan, ale proužkovaný a barevný. Přináší sebou desky se svým životopisem, bílo hnědé boty a kolínskou. Paní Bérandová lehce uklízí scénu a snaží se vyfouknout nafukovací pannu, na kterou si posléze ke svému manželovi sedá. Snídá croissant a když přichází psychiatr, sbírá věci z jídelního stolu a odchází. Psychiatr je stejně jako policista laděn do hnědé. Má béžové kalhoty s hnědým páskem, tmavě hnědé triko se sakem a hnědé boty. Vždy po příchodu si kabát sundává a odkládá jej na pohovku. Přichází s modrým basketbalovým míčem, s kterým si posléze hází s panem Bérandem. Vyšetřuje jej i fonendoskopem a své závěry zapisuje do černých malých A4 desek. Když se pan Bérand rozčílí, vyhazuje psychiatra z bytu a hází po něm polštáře z pohovky. Psychiatr sbírá kabát i s nafukovací pannou a odchází. Zůstanou po ní na zemi jen výrazně červené kalhotky. Bérand odchází ze scény a odnáší pistoli, desky s životopisem, boty i kolínskou.

Po přestávce scéna bytu zůstává neuklizená z prvního dějství, jen větev je zpět ve váze a pes je v novém oblečku. Má růžové šaty a mašličky na ouškách. Pan Bérand zůstává v pyžamu, zatímco paní Bérandová má světle hnědé šaty s červeným páskem. Tentokrát má v rukou dva malé bílé polštářky, se kterými si hraje. Když přijde policista donese si fantu v plechovce a bagetu na svačinu. Také má lístek se jménem jejich syna, který posléze přichází. Jejich syn vyznává hinduistické náboženství a je tak i oblečen. Je tmavší pleti, má uhlazené vlasy a skromné, plátěné oblečení. Béžové kalhoty a bílou košili se třemi knoflíčky, přes kterou má pověšený hinduistický dřevěný náhrdelník. Je obut do letních žabek a v ruce drží riflový baťůžek, pytel.

Obraz psa se zase změní a tentokrát má na sobě trošku jiné růžové šaty než v první čísti druhého dějství a nemá mašličky. Znovu přichází doktor, stále ve stejném oblečení, jen má s sebou větší desky asi velikosti A6, A7. Desky jsou bílé s býlími rohy a obsahují několik kreseb, podle kterých doktor bude posléze zjišťovat Bérandovu představivost. Na prvním obrázku je velká černá skvrna, ve které Bérand vidí motýla, ale podle doktora má představovat zubní kartáček. Na dalším obrázku je strom, ale podle doktora rodina a poslední ryba má znamenat auto. Nakonec když doktor ukáže Bérandovi jeho vlastní černobílou podobiznu, Bérand už ničemu nerozumí, sám sebe nepoznává a je ztracen. První obrázek je pouhou skvrnou a každý v ní může vidět něco jiného, ale u dalších obrázků je to jiné. Každý obrázek je přesně daný, specifický, ale fiktivní svět, do kterého se Bérand, pan Schmidtt dostává vidí v obrázkách něco jiného. Od doktora dostává kroužkovaný černý notýsek, do kterého si má Schmidtt zapisovat věci tak, aby jim ve fiktivním světě rozuměl. Přibližně v této době se znovu, a to po čtvrté mění obraz psa. Pes je nyní oblečen vznešeně, a to v tygříkovém svetříku s čepičkou.