Závěrečný úkol_Nejdůležitější básnická díla chorvatských spisovatelů od počátků středověku po současnost včetně překladů českých autorů

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Chorvatský jazyk a literatura

Jakub Večeřa

Nejdůležitější básnická díla chorvatských spisovatelů od počátků středověku po současnost včetně překladů českých autorů

Kurz práce s informacemi

16. 1. 2015

Anotace

Práce Nejdůležitější básnická díla chorvatských spisovatelů od počátků středověku po současnost včetně překladů českých autorů pojednává o vývoji chorvatské poezie během několika staletí, od dob příchodu chorvatského etnika na pobřeží Jadranu až po rozpad Jugoslávie na konci 20. století. Stručně popisuje jednotlivá období literárního vývoje až do vzniku samostatného Chorvatska, která jsou také znakem stálé chorvatsko-české literární spolupráce, zároveň představuje podstatná díla chorvatských básníků, která se stala cílem zájmu našich rodných představitelů básnické literární tvorby. Tato práce seznamuje s faktem, že literární vývoj obou zemí je propojen již od 11. století. Důkazem kladných vztahů jsou i významní čeští básníci jako například Karel Jaromír Erben, kteří chorvatská díla překládají do našeho jazyka.

Klíčová slova

Básnická díla, chorvatští spisovatelé, české překlady, chorvatská poezie.

V této práci budu řešit téma chorvatské poezie od raného středověku až po současnost. Chorvatskou poezii jsem si vybral především z toho důvodu, že je českými autory z tohoto jazyka nejčastěji překládána, dá se na ní proto mapovat vzájemný literární vztah Česka a Chorvatska, který sahá již do daleké historie. Budu se tak snažit odkrýt skutečnost, že česko-chorvatské vztahy nejsou propojeny pouze v dnešní době z hlediska cestovního ruchu, nýbrž i v odvětví literatury, kde je tato spolupráce užší, než by se mohla zdát.

Počátkům tvorby chorvatské poezie předcházel příchod Chorvatů na východní pobřeží Jadranu, který je datován do 7. století. Důležité období v chorvatské písemné kultuře nastalo při jejich kontaktu s činností věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Nejstarší staroslověnsko-chorvatský souvislý dochovaný text obsahuje Kamenná deska z Bašky z konce 11. století, hlaholské písmo tak v této oblasti rychle zdomácnělo. První chorvatskou tištěnou knihou je Misál po zákonu římského dvora, vydán v roce 1483. Básnických textů se v této době zachovalo jen velmi málo. Básnická tvorba vznikala i v dobách, ze kterých neexistují dochované texty, nejstarší doloženou poezií je však sbírka deseti duchovních písní z roku 1380 připojená k hlaholskému liturgickému kodexu. Kromě děl v národním jazyce se však rozvíjela i literatura psaná v latině, která byla až do roku 1848 úředním jazykem nejen v Chorvatsku, ale i v celých Uhrách. Významnou měrou se v chorvatské literatuře uplatnila především renesance v 16. století, oproti období reformace, kterou chorvatští stoupenci uplatnili pouze v cizině. Vývoj poezie pokračoval i v 17. století, kdy je za nejlepšího lyrického básníka považován Ivan Bunič Vučič. „Chápaje lyriku i jako básnickou hru umožňující volný rozlet fantazie, vytvořil vlastně první výrazně moderní milostnou poezii v charvátské literatuře.“ 1 V 18. století ožívá literární život v čerstvě osvobozené Slavonii, kde se tvořila tzv. osvícenská literatura, kterou chtěli autoři přinést zábavu i poučení. Typickým příkladem této tvorby byl Matija Antun Reljkovič. Vývoj pokračoval i v 19. století, kdy Ljudevit Gaj v roce 1830 ustanovil jednotný chorvatský spisovný jazyk. Mezi světovými válkami sloužila poezie především ke zvýraznění idee bratrství a sjednocení. Po roce 1945 se hlavním tématem stávala válka a revoluční témata, kdy se básníci snažili prosadit svobodu umělecké tvorby. Významným předělem ve vývoji chorvatské literatury se stal rozpad Socialistické federativní republiky Jugoslávie, ze kterého vzešla samostatná Chorvatská republika.