Závěrečný úkol_Nejdůležitější básnická díla chorvatských spisovatelů od počátků středověku po současnost včetně překladů českých autorů

Kulturní spolupráce slouží nejen k dalšímu rozvoji kultury, ale především samotných lidí, ze kterých tato kultura vychází. První zmínky o vzájemných vztazích naší země s Chorvatskem sahají již do přelomu 10. a 11. století, kdy se k Chorvatům dostala první staroslověnská legenda o sv. Václavu. V roce 1416 dochází k založení hlaholské České bible pod vlivem chorvatských mnichů, kteří o století později začínají překládat do svého jazyka mj. i kázání mistra Jana Husa. Spolupráce je zjevná i v dalších staletích, kdy český politik Jan Josef Čejka v roce 1845 překládá jeden ze základních chorvatských spisů. Nejtěsnější literární spolupráci zaznamenává doba obrození. „Stačí vyslovit kterékoli jméno z našich význačných buditelů. Vždycky se setkáme s ohlasem jeho díla také na druhé straně.“2 Česko-chorvatské literární vztahy tak tvoří souvislou, nepřerušovanou linii, a to i v dobách existence Jugoslávie, což dokazuje ve svém otištěném článku Naše literární styky s Jugoslávií i československý historik Julius Dolanský. I v době mezi světovými válkami existovala početná řada překladatelů, na jejichž práci se navázalo i po roce 1945. Zájem o jugoslávskou literaturu se však nevytratil ani po roce 1948, na jejímž základě bylo na Karlově univerzitě vypracováno několik doktorských disertačních prací.

Českých autorů překládající chorvatskou poezii a naopak je velké množství. Jedinou výjimkou je chorvatský politik Stjepan Radič. „ […] chorvatský spisovatel, který byl rovněž u nás přeložen, avšak nepatří do Croatik v českém jazyce, protože byl přeložen z češtiny do chorvatštiny.“3 I přes svůj chorvatský původ je považován za českého autora, čímž dokazuje blízký chorvatsko-literární vztah. Zde je výčet nejvýznamnějších básnických chorvatských děl a jejich čeští překladatelé:

Dimirija Demeter: Píseň Illyrův (1842) - přeložil Karel Jaromír Erben,

Andrija Kačič Miošič: Razgovor ugodni naroda slovinskoga (Rozhovor příjemného národa slovanského, 1756) - ukázky přeložil František Ladislav Čelakovský,

Zvonimir Golob: Na srdci kámen - přeložil Jiří Žáček,

Jelica Belovič: Co víla vyprávěla…Sbírka národních povídek a pověstí jihoslovanských (1902) - přeložil Karel Bulíř,

Vesna Parun: Crna maslina (Černá oliva, 1955) - přeložil Ivan Dorovský,

Miroslav Krleža: Balade Petrice Kerempuha (Balady Petrici Kerempuha, 1963) - přeložil Josef Hiršal.

Nejen samotný přehled autorů, ale i historie dokládá fakt, že náš stát budoval s Chorvatskem vztahy mnoho let. Významní chorvatští básníci jsou překládáni do našeho jazyka mnohdy velice známými českými autory, kteří tak dokazují neustálé propojení těchto dvou slovanských národů, které je klíčové nejen pro pokračující tvorbu hodnotné literatury, ale především pro pěstování kvalitních mezinárodních vztahů.