Esej sound art

Gunver Ryberg - SØS GUNVER RYBERG

Zaujala mě nahrávka od SØS GUNVER RYBERG z festivalu Hemisferio v Riu de Janeiru. Hudba na mě působí uspěchaně, jako kdybychom sledovali mraveniště. Jen co začne svítat, každý mraveneček začne pracovat na tom svém. Mravenci se strachující o mnoho věcí, které musí stihnout zařídit. Ale dělají si i starosti o jiné věci, které ani nemohou ovlivnit. Přesto tyto věci ovlivňují jejich život a jejich rozhodnutí. Jsou to mravenci, kteří se až příliš podobají lidem. Každý si pracuje na tom svém, a příliš nekomunikuje s okolím, i když by spolupráce mnohé usnadnila.

Je to jako stále se měnící a rozrůstající města, kde každý den aktivuje tisíce lidí. Každý téměř bezmyšlenkovitě plní svoje denní úkoly, auto jezdí tam a sem a lidé běhají a běhají, aby se večer mohli sejít doma a zítra začít znovu. Málo kdo se při těchto denních aktivitách zaobírá opravdu důležitými věcmi. Málo kdo se pozastaví a zeptá se sám sebe: „co to tu vlastně dělám? Každý den dělám tu stejnou práci a nejsem šťastný. Jak to, že nejsem šťastný?, a proč to tedy nezměním, když nejsem spokojený se svým životem? Nějaká síla mě stále pohání vpřed a já jí nedokážu zastavit a vybočit z vyšlapané cesty. Všechno musí být hned, není čas přemýšlet. Nejlepší je nemyslet a nechat se unášet proudem. “ A všichni spěchají stejným směrem, tak snad ani není možné, aby ten směr byl špatný. A ten kdo vybočí, je divný, zvláštní a hlavně vyřazený.

V tomto světě vyrůstají naše děti, a i když se rodí jako odlišné bytosti, naše společnost z nich udělá stejné němé přikyvující tváře. Jestliže se váš názor neshoduje s většinovým, není správný.

Když sem byla malá, nechápala jsem, že je něco špatně nebo správně. Pro mě to nebylo ani dobře ani špatně, ale jen jinak. Kým bylo určeno, že právě takto bude vypadat náš život? Ale všichni to berou jako daný fakt, který je nezvratitelný.

Člen naší společnosti, už když se narodí nebo snad ještě předtím, má již přeurčený život, tedy pokud chce uspokojit své rodiče a stát se „úspěšným“. A tak mladý člověk nemá příliš prostoru pro osobní rozvoj, který je tak důležitý. Každé dítě má svůj vlastní svět a ostatní mu ho jen stále osekávají a osekávají. Až mu nakonec zbude ten samý svět, který tu vidí všichni ostatní.

Jak je příjemné nechat se unášet a nechat za sebe rozhodovat jiné. Člověk pak nemusí přemýšlet, což je pohodlné ale zároveň se ztrácí chuť tvořit. Dělat odlišné věci a dělat je po svém. Protože to, co muže být dobré pro vás nemusí být dobré pro jiné. Každý má svou cestu a měl by si ji najít a držet se jí. Vnímat své okolí a snažit se si uvědomit tu svobodu v sobě, kterou nám berou už jako malým dětem a to tím, že se nás snaží vychovat. Vychovat do jakési formy přibližně stejné velikosti a tvaru těch ostatních.