Politologie_vypracované_otázky

POLITOLOGIE

Předmět politologie. Metody politologie. Funkce politologie

1. Předmět politologie:

Politologie je relativně mladou akademickou disciplínou, na druhé straně se však s úsilím o analýzu jevů a problémů politiky setkáváme již ve starověkém Řecku. Ostatně samotný pojem politika je odvozen od řeckého polis – obec.

Politologie se jako věda konstituovala koncem 19. a počátkem 20. století. Konstituování politologie však v žádném případě neznamenalo, ét by zároveň došlo k jednoznačnému vymezení jejího předmětu, což je aktuální otázkou dosud. Tento stav je vyvolán řadou faktorů.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, ét je nadále politická realita zkoumána i ostatními společenskovědními disciplínami – sociologií, sociální psychologií, filozofií, historií, právní vědou, ekonomií.

Velkou roli zde hraje rovněž rozdílný přístup jednotlivých politologických škol, které se neliší jen aplikovanými metodami a filozofickými východisky, ale i jistými tradicemi „národních“ škol. Takte v této souvislosti můžeme nepochybně mluvit o empirických a sociálně psychologických přístupech převládajících v USA, a tedy i o snaze o co nejpřesnější popis a analýzu politických jevů. Stejně jako o tom, ét v SRN se zkoumání politiky zaměřovalo na filozofické otázky a úsilí o hodnocení. Nebo také ještě o tom, ét ve Francii byla politologie dlouhou dobu ztotožňována se státovědou, a proto byl v popředí zájmu stát a jeho fungování.

Na druhé straně je však mono konstatovat, že již několik desítek let existuje vymezení předmětu politologie, které představuje východisko. Jedná se o vymezení spočívající ve 4 základních tematických okruzích (bylo přijato na Mezinárodní konferenci politologů v Paříži v r 1949):

• politická teorie (politická teorie, dějiny politických teorií)

• politické instituce (ústavy, formy vlády, regionální a lokální formy vládu, veřejná správa, srovnávací studium institucí)

• strany, skupiny, veřejné mínění (politické strany, skupiny a asociace, účast občanů na vládě, veřejné mínění, média)

• mezinárodní vztahy (mezinárodní politika mezinárodní organizace, mezinárodní vztahy a zahraniční politika)

Metody politologie:

Vedle předmětu zkoumání se politologie, stejně jako jiné vědní obory vyznačuje metodami, kterými tento předmět zkoumá, tedy metodologickými postupy, kterými získává poznatky a formuluje případné závěry pro uplatnění v politické praxi. Využívá zpravidla metody, které jsou známé z jiných vědních odvětví, ať jiţ se jedná o takové obecné metody poznání, jako jsou metody empirické a racionální či metody aplikované právě ve společenských vědách, jako metoda historická či historicko-srovnávací, behaviorální, systémová, geografická či sociologická.

Metoda historická usiluje o postižení jevů politického života v zorném úhlu jejich vzniku a vývoje, resp. z hlediska jejich dočasnosti nebo naopak trvalosti. A to ve spojitosti s jinými jevy sociálně ekonomického prostředí, které mají na formování politických institucí a procesů vliv.