Politologie_vypracované_otázky

Volby a jejich funkce.Teorie voličského rozhodování

Uvedené teorie v rámci „procedurálního“ přístupu k demokracii povaţují za jednu ze základních institucí instituci voleb. Je proto nezbytné, abychom se seznámili alespoň se základními fcemi voleb, jeţ jsou

„převládajícím ortodoxním mechanismem ortodoxní participace v moderním světě“.

Základní fce jsou formulovány např. takto:

1. volby jako prostředek legitimizace politické moci (a vládnoucí strany nebo vládnoucích stran) na základě reprezentace názorů a zájmů voličů a přenesením jejich důvěry na strany a osoby

2. volby jako pro společnost přijatelný prostředek výběru politické elity cestou formace politické reprezentace, vycházející z diferenciace politických směrů, avšak určené ústavou ke hledání konsensu na základě moţné integrace, resp. harmonizace zájmů

3. volby jako procedura pokojného řešení politických konfliktů ve společnosti, která pomocí procesních pravidel a prostřednictvím „sčítání vůlí“ umoţňuje převést konkurenční boj o politickou moc na utkání v rámci určitých pravidel „politické hry“

4. volby jako prostředek kontroly, ověřování politické moci, který (také svou pravidelností) aktualizuje moţnost uskutečnit mocenské změny ve státě (vláda na čas)

5. volby jako prostředek aktivizace voličů ve prospěch určitých hodnot, cílů a programů a tím jako nástroj posilování občanského vědomí a participace občanů na politickém ţivotě

Teorie voličského rozhodování (Heywood):

1. model identifikace s politickou stranou – podle tohoto modelu se lidé dlouhodobě identifikují s určitou stranou a hlasují pro ni, neboť ji povaţují „za svou“. Model přitom klade velký důraz na politickou socializaci v raném věku a v rodině spatřuje hlavní nástroj, jehoţ prostřednictvím se utváří politická loajalita (později potvrzovaná určitou, pro stoupence dané strany typickou, sociální zkušeností). Procento lidí, kteří se silně identifikují s určitou stranou, ovšem v posledních desítkách let klesá (ve VB procento lidí, kteří se

„velmi silně“ identifikují s labouristy nebo konzervativci kleslo z 43% v r. 1966 na 15% v r. 2005) – příčinou můţe být například růst geografické i sociální mobility a stále větší spoléhání se na TV jako hlavní zdroj informací. Svoji roli také můţe hrát celkové rozčarování voličů tradiční stranickou politikou.

1. sociologický model – volební chování souvisí se členstvím v sociální skupině či vrstvě, z níţ volič pochází. Projevuje se na něm existence dělicích čar uvnitř společnosti – voliči volí podle příslušnosti ke třídě, genderu, etnicitě, náboţenství či regionu. Obzvláště ve vztahu k třídní příslušnosti hrají roli také skupinové zájmy volič. Na systém politických stran se dosti často pohlíţelo právě jako na odraz třídního systému, kdy střední třídy byly povaţovány za voličskou základnu pravicových stran a třídy manuálně pracujících za základnu stran levicových. V posledních desítkách let ovšem dochází také k oslabování identifikace se společenskou třídou. Například ve VB pokleslo hlasování v absolutní shodě s třídní příslušností z 66% v r.1966 na 47% jiţ v r. 1983. A při volbách v r. 1997 dostala Labouristická strana poprvé více hlasů od pracovníků nemanuálních neţ manuálních.

2. model racionální volby – voličovo chování se chápe jako racionální akt: podpora straně odráţí rozumový kalkul z hlediska vlastního egoistického zájmu. Voliči hlasují instrumentálně: volba je prostředek, kterým chtějí dosáhnout určitého cíle. Existují různé modely racionální volby: někteří autoři chápou hlasování jako zpětný komentář ke straně, která je u moci a k tomu, jak její počínání ovlivnilo voličův výběr, jiní (Např. Downs ve své tzv.ekonomické teorii demokracie) říkají, ţe si voliči vybírají mezi nabídkami (programy politických stran jako mezi zboţím nebo sluţbami, které kupují. Jedním z důsledků oslabování dlouhodobého ztotoţnění s politickou stranou je ostatně stále častější (pluralismem a individualismem naší postmoderní doby podporované „hlasování podle témat“ (issuevoting), tj. rozhodování se podle aktuálních témat, které strany spolu s médii voličům předloţí jako hlavní otázku voleb – a v souvislosti s těmito tématy můţe hrát roli právě osobní zájem voličů (viz. Poplatky u lékaře jako téma senátních voleb podzim 2008). Je nicméně otázka, do jaké míry se voliči opravdu rozhodují racionálně – člověk není jen kalkulující tvor.