Politologie_vypracované_otázky

Tvůrce tohoto modelu, americký politolog holandského původu ArendtLijphart vytvořil jako další model demokracie takový model demokratického politického procesu, jenţ má zabránit tomu, aby se rozhodnutí většiny dostala do rozporu se zájmem menšin (národnostních, jazykových, náboţenských), v podobě konsociační demokracie.

Konsociační a konsensuální demokracie

Konsociačnídemokracie představuje takový způsob rozhodování, na němţ se podílejí všichni, jichţ se rozhodování týká. Jsou pro ni příznačné následující rysy:

1. tzv. velké koalice, vládní i parlamentní s účastí tak velkého počtu stran, jak je to moţné

2. vzájemné veto, kterým disponují všechny menšiny

3. volební systém je proporcionální (poměrného zastoupení), aby se dostaly do parlamentu i malé politické strany

4. zajištění vysokého stupně samosprávy menšin v otázkách, které jsou jejich výlučnou záleţitostí

5. ve věcech obecného zájmu by měly rozhodovat všechny menšiny se zhruba proporcionálním stupněm vlivu

6. v ostatních záleţitostech je však moţné ponechat rozhodnutí a jejich výkon menšinám

Dokladem praktického uplatňování tohoto modelu jsou menší evropské státy – Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Švédsko. Lijphart dospěl modifikací konsociační demokracie a jejím zevšeobecněním k novému modelu, modelu konsenzuální demokracie.

Podstatou konsenzuální demokracie je podle Lijpharta snaha nahradit princip většiny ohraničením, rozšířením nebo podílem na moci mnoha způsoby. A za její rysy povaţuje:

1. vytváření tzv. velkých koalic, coţ umoţňuje účast na moci většího počtu stran, a tedy i zmenšení rivalizace a zvýšením významu stranických jednání a dohod

2. formální i neformální dělba moci

3. symetrický bikameralismus, který umoţňuje zastoupení menšin, a to především díky způsobu, jakým je konstituována tzv. vyšší komora

4. systém více stran spočívá nejen v samotném počtu, ale zejména ve skutečnosti, ţe ţádná z těchto stran není schopna získat většinu mandátů a tudíţ vytvořit „jednobarevnou“ vládu

5. vícerozměrný charakter rivalizace mezi politickými stranami spočívající v několika rovinách sporných otázek, především spory mezi národnostními a etnickými menšinami, popř. spory na náboţenském základě

6. volební systém poměrného zastoupení, jehoţ cílem je takové rozdělení mandátů v parlamentně, které v maximálně moţném měřítku odpovídá volebním preferencím včetně podpory malých politických stran

7. federalismus nebo decentralizace znamenají nejen provedení dělby moci mezi centrem a územně- politickými (státy) a územně-správními jednotkami (kraji, okresy, obcemi), ale i projevy zájmové samosprávy umoţňující autonomii velkých společenských skupin

8. psaná ústava a veto menšin, tedy existence takové ústavy, která má vyšší právní sílu a je schvalována či měněna zvláštní procedurou (tzv. kvalifikovanou většinou), která vyţaduje dosaţení kompromisu mezi různými společenskými skupinami, resp. jejich politickými reprezentanty.