Politologie_vypracované_otázky

Pro politologii má samozřejmě specifickou důleţitost, neboť na základě vymezení tohoto pojmu je mono analyzovat politiku, politické instituce, politické procesy. Proto se dostal do popředí zájmu mnoha politologických škol i jednotlivých autorů.

Ačkoliv se s úsilím o vymezení této kategorie setkáváme jiţ ve starověku (Platón, Aristoteles), obecněji akceptovatelným se stalo aţ pojetí moci německého sociologa Maxe Webera publikované počátkem 20. let našeho století. Max Weber chápal moc jako moţnost rozhodovat o chování jiných osob, a to i proti jejich vůli.

Jak ukazuje následující typologie polského sociologa Baumana, přístupy k pojmu moc, které uspořádal do několika základních skupin, zůstaly nadále různorodé.

1. Koncepce behaviorální, které chápou moc jako určitý zvláštní způsob chování korelovaný s chováním jiných osob nebo skupin. Tawney: „Moc můţeme definovat jako schopnost jednotlivce nebo skupiny osob modifikovat chování jiných osob nebo skupin.“

2. Koncepce teleologické, v nichţ je moc podrobena analýze ve funkcionální rovině. Russel: „Moc je vytváření plánovaných následků.“

3. Koncepce instrumentální, v jejichţ rámci je moc definována prostřednictvím prostředků, které pouţívá, nejčastěji pak pomocí násilí. Bierstedt: „Moc je moţnost pouţití síly.“

4. Koncepce strukturální, jeţ povaţuje moc za společenský vztah mezi 2 skupinami lidí. Duverger: „…v základech mocenského jevu spočívá rozlišení vládnoucích a ovládaných.“

5. Koncepce ztotoţňující moc s vlivem. Müller-Deham: „Moc je usměrněný vliv nebo jeho moţnost.“

Všechny uvedené definice však mají – podle téhoţ autora – 1 závaţný nedostatek, a to, ţe v nich moc nevystupuje jako prostředek regulace meziskupinových konfliktů. Bauman zdůrazňuje, ţe nezbytnou podmínkou existence vztahu moci je konflikt mezi nejméně 2 osobami nebo skupinami.

V souladu s tímto pojetím pak dospívá ke konfliktní definici moci, podle níţ „moc je v dané společenské struktuře institucionalizovaný způsob přijímání rozhodnutí určujících způsob rozdělování statků, které jsou předmětem konfliktu, rozhodnutí, zavazující strany, jeţ se v tomto konfliktu nacházejí.“

Vedle toho, ţe se politologie zabývá pojmem moci obecně, usiluje zároveň o vymezení pojmu

politické moci.

Pojem politické moci:

Politická moc je mocí institucionalizovanou (formalizovanou) a pouţívá specifické prostředky:

1. fyzické donucení

2. ekonomický nebo morální tlak

3. pravdivé přesvědčování nebo klamavou manipulaci sociálními hodnotami, idejemi nebo emocemi

4. autoritu

Pokud jde o autoritu, jsou v politologii v podstatě 2 přístupy. Jeden přístup ztotoţňuje autoritu

s mocí, druhý pak chápe autoritu jako zvláštní schopnost společenské skupiny (osobnosti) nenásilně (bez pouţití donucení) ovlivňovat chování jiné skupiny (osobnosti). Jak zdůrazňuje František Šamalík, autorita není prostým vztahem rozkazu a poslušnosti, nýbrţ vztahem, jemuţ na obou stranách odpovídá uvědomění a vzájemné porozumění, reciprocita proteplená i emocionálně.