Politologie_vypracované_otázky

Nadto schopnost politických stran přivábit voliče moţná příliš nesouvisí se zboţím, které nabízejí, ale spíš s tím, jak se toto zboţí prodává inzercí, politickými kampaněmi, propagandou atd. Volební výsledky tedy mohou spíš neţ zájmy voličů odráţet zdroje a finanční prostředky, kterými strany disponují.

1. model dominantní ideologie – podle radikálních kritiků Z-demokracií je volební chování určováno zejména procesy ideologické manipulace, zprostředkované vládou, školou a zejména médii – v médiích působí lidé, kteří jsou zpravidla spokojeni se současnou situací. A tito lidé deformují toky politické komunikace tak, aby nastolovali témata, která vyhovují stranám hlavního proudou, stranám udrţujícím systém.

Byrokracie a byrokratismus.Ţelezný zákon oligarchizace.

Weber v souvislosti se svojí analýzou otázek moci a legitimity zformuloval i pojetí moderní byrokracie,

jako výrazu legální (racionální) legitimity.

V jeho pojetí je byrokracie společenskou vrstvou nebo skupinou lidí, jeţ se profesionálně zabývá odborně výkonnými stránkami činnosti různých organizací („na veřejnoprávní platformě byrokratický úřad,

v soukromohospodářské oblasti byrokratický podnik“). Jako taková je technickou nezbytností a tedy něčím společensky uţitečným a prospěšným.

Přitom současně znamená i určitou zvláštní formu organizačních vztahů, jeţ se vyznačují racionalizací řízení na základě odosobnění hierarchie a kontroly, podřízenosti a nadřízenosti, kompetence a specializace, pevné mzdy a stálého postavení, jakoţ i zvláštního profesionálního smýšlení a chování. Jako taková se ukazuje v mnoha případech výkonnější neţ jiné formy organizace.

Oponenti Webera však poukazují nato, ţe je zde nebezpečí záměny prostředků a cílů, které mají být dosaţeny. Procedury se z prostředku stávají samotným cílem a nepředstavují prostředek efektivního dosaţení cíle. V tomto případě je však adekvátnější mluvit o byrokratismu. Podobně můţeme označit za byrokratizacitakový stav, kdy se byrokracie odtrhuje od vyšších (volených) řídících orgánů a členské základny, odcizuje se jejich zájmům a vymyká jejich kontrole. Z výkonných orgánů se tak stávají orgány rozhodující.

Německý sociolog Michels na základě analýzy politických stran dospěl k závěru, ţe tendence

k byrokratizaci je imanentní kaţdé masové organizaci, neboť se ve vývoji těchto organizací prosazuje

ţelezný zákon oligarchizace.

Formování byrokratické (oligarchické) struktury politické instituce je podle něho důsledkem působení 3 faktorů:

1. „technických“ vlastností politické instituce, především objektivní potřebou její racionální (formalizované) stránky

2. psychickými vlastnostmi organizovaných mas, které chtějí „uctívat vůdce“

3. autoritářského charakteru politických vůdců