Politologie_vypracované_otázky

Test relevance demokracie Karla W.Deutsche

Profesor Deutsch vyhotovil test demokracie: formuloval následující otázky:

1. zda mechanickým fungováním majoritního principu není zdeformována většina (z toho vyplývá otázka, jaké jsou moţnosti menšiny?)

2. otázka principu rovnosti (jak ve formálně-právním vymezení, tak ve faktické neboli sociální rovině, např. zda je přístup ke vzdělání otevřenou záleţitostí)

3. postavení menšin (problém zabezpečit, aby se menšina stala většinou – tzn. Neznemoţňovat jí aktivity)

4. je třeba vytvářet zvláštní moţnosti pro existenci menšin zvláštně soudrţných (ty totiţ mají kvalifikovaný aspekt soudrţnosti: národnost, rasa, jazyk, náboţenství, u nás jsou s těmito menšinami problémy, důvod kritiky od EU – jedním z kritérií je, aby proces V-rozšíření neznamenal zpomalení celkového integračního procesu, toto zpomalení můţe nastat, protoţe můţeme rozšířit tyto oblasti problémů)

5. je třeba zamýšlet se nad postavením nejvýše a nejníţe stojící vrstvy ve společnosti

6. zda má občan přímou moţnost rozhodovat o svých záleţitostech (přímá účast jednotlivců – u nás postrádáme ústavní zákon o referendu)

7. jak je reálně zajištěna svoboda slova, informací a smýšlení (v moderní demokracii se nesetkáváme s cenzurou, existuje pouze autoregulace a vnitřní redakční autocenzura, jisté nebezpečí je také ze strany vlastníků)

8. otázka zajištění svobody spolčovací (jak jednotlivé skupiny, jednotlivci mohou prosazovat své zájmy)

9. otázka ústavnosti a zákonnosti (otázka právního státu – právní stát je takový stát, kde vládnou zákony, nikoliv lidé – vláda práva – aby všichni byli podřízeni právnímu řádu, aby neexistovaly výjimky, aby interpretace a aplikace práva nebyla závislá na konkrétních osobách a subjektivních momentech)

10. zda ve společnosti existuje demokratické prostředí (zda existuje důvěra ve státní a ústavní instituce – to souvisí s vládou práva, nikoliv lidí, zda občan A má stejné postavení jako občan B ve vztahu ke státu, je důleţité, jak funguje instituce, není důleţitá osoba, která v čele určité instituce stojí)

11. respektování soukromé sféry jednotlivce (svoboda = prostor, kam nemůţe státní moc – z právního hlediska – nebo stát zabezpečí, aby do tohoto prostoru nemohl soused)

12. zda politický systém je přístupný ke konfrontaci s realitou a zda je schopen nápravy omylů a chyb

(nejen jednotlivci, ale i velké skupiny a ústavní činitelé se mohou dopouštět chyb)

1. kvalita vládní činnosti (velkým problémem je privatizace v rámci privatizace, např. ČSSD privatizovala naši energetiku, kvalita její činnosti se ukáţe aţ za dlouhou dobu, pozitivní přínos privatizace: noví majitelé platí daně, privatizace však má i negativní aspekty)

2. pozitivní reakce na projevy občanské společnosti (občanská společnost respektive její instituce přicházejí s náměty, návrhy, v demokracii by se na to mělo reagovat – občan by měl mít dojem, ţe politika reaguje na to, co přichází do občanské společnosti, občanská společnost – patří do ní politické strany, iniciativy občanů, nadace – často politické strany nejsou označovány jako součást občanské společnosti – jejím opakem je politická společnost – stát – tedy všechno, co není státní, jsou instituce občanské společnosti, dříve byl stát striktně oddělen od občanské společnosti – její záleţitostí byla i ekonomika, stát ji totiţ na nic nepotřeboval, nyní je mezi státem a občanskou společností mnoho vazeb, např. v podobě ekonomického systému, je otázka, zda u nás politika reaguje na tuto občanskou společnost – např. výzvy Děkujeme, odejděte, nikdo neodešel)