Politologie_vypracované_otázky

Teorie polyarchie.Tzv.defektní demokracie a její moţné podoby

a) Teorie polyarchie:

Teorie polyarchie je spjata se jménem amerického politologa Roberta Dahla, který odmítl samotný pojem demokracie, resp. jej akceptoval jako ideál, zatímco pro reálně existující demokratické systému ideálu se blíţící pouţívá pojem polyarchie (mnohovlády).

Vyzrálá polyarchie, kterou Dahl povaţuje za systém 20. století se vyznačuje následujícími rysy:

1. kontrola nad vládním rozhodováním a politických zásad je svěřena voleným vládním úředníkům

2. volení vládní úředníci jsou vybírání a pokojně odvolávání v poměrně častých, spravedlivých a svobodných volbách, ve kterých je zcela omezen nátlak

3. prakticky všichni dospělí mají právo hlasovat v těchto volbách

4. většina dospělých má také právo ucházet se o veřejné úřady, o které se ucházejí v těchto volbách

5. občané mají účinně prosazované právo na svobodu projevu, zejména politického, včetně kritiky vládních úředníků, chování vlády, převládajícího politického, ekonomického a společenského systému a převaţující ideologie

6. mají také přístup k alternativním zdrojům informací, jeţ nejsou monopolem ani vlády, ani ţádné jediné skupiny

7. konečně mají účinně prosazované právo vytvářet svrchovaná sdruţená včetně politických, jako jsou politické strany a zájmové skupiny, jeţ se pokoušejí ovlivňovat vládu konkurencí ve volbách a dalšími pokojnými prostředky, a rovněţ do těchto sdruţení vstupovat

b) Defektní demokracie:

Neliberální demokracie a defektní demokracie jedná se o reţimy, které se vyznačují pouţitím některých mechanismů demokratického vládnutí. Například, alespoň potvrzování vládnoucí elity ve svých funkcích pomocí opakujících se voleb. Zejména v zemích třetího světa je takto plebiscitně chápána demokracie rozvíjena, ovšem cíleně rezignuje na liberální praxi. Tato „demokracie“ cíleně absentuje prvky, jako je respekt k politickým a občanským svobodám, základním právům, jednání na základě principů vlády zákona. Jinak řečeno neliberální demokracie mají sklon absolutizovat suverenitu lidu. Dále v neliberální demokracii dochází ke koncentraci a centralizaci moci do rukou vládnoucí politické elity. Takové reţimy mají často tendenci mluvit jménem lidu.

Merkel také ve svých úvahách vychází z toho, ţe teoretici demokracie nejsou schopni pojmout realitu reţimů, které nejsou čistou autokracií, ale zároveň nesplňují atributy liberálních demokracií. Proto pro tyto reţimy razí pojem defektní demokracie. Merkel na základě několika kritérií stanovil tři typy defektních demokracií: Exkluzivní demokracie: ta vylučuje část obyvatelstva z plnoprávného politického postavení a to na základě kritérií náboţenských, nebo z důvodů rasových[1]. Doménní demokracie: je takovým reţimem, ve kterém je moţné vetovat rozhodnutí demokraticky zvolené vlády a to například ze strany ozbrojených sloţek. Neliberální demokracie: je situace, kdy demokraticky zvolená vláda porušuje základní principy vlády práva. Porušuje lidská práva, obchází parlamentní procedury, ovlivňuje justici.