Politologie_vypracované_otázky

Dále se jedná o unifikovanou elitu, které je opakem fragmentované protoţe se vyznačuje vysokým stupněm integrace i konsenzu. Dominují v ní pozitivní rivalizace a velkou roli zde hrají mechanismy kooperace a vyjednávání. A konečně se můţeme setkat v totalitních systémech s ideologicky unifikovanou elitou, v níţ je konsens zaloţen na akceptaci ideologických postulátů, resp. příslušnost k elitě je verifikována na základě ideologického kritéria.

Totalitarianismus.Autoritarianismus

Totalitarismus je opakem demokracie. Jak vyplývá ze samotného pojmu, jeho základním cílem je úplná (totální) kontrola společnosti, odstranění rozdílů mezi politickou společností (státem) a občanskou společností. Proto vychází z priority státu, odmítá nestátní politické aktivity, podřízení státu právu a za 1 z hlavních úkolů státu povaţuje indoktrinaci celé společnosti v souladu s vládnoucí ideologií.

Totalitarismus se vyznačuje vládou jednotlivce či úzké skupiny (oligarchie), neexistencí institucionalizované politické rivalizace, systémem 1 strany, odmítnutím teorie dělby moci v soustavě státních orgánů, instrumentálním chápáním práva, neexistencí či formálním traktováním práv a svobod občanů, pojetím ústavy jako politického dokumentu (fasády).

Jednu z nejrozšířenějších a nejuznávanějších koncepcí totalitarismu zformulovali Friedrich a Brzeziski v polovině 50. let, kdy za znaky tohoto systému prohlásili:

1. monopol oficiální ideologie

2. monopol 1 strany vedené 1 osobou či oligarchií

3. policejní teror likvidující faktické i potenciální odpůrce reţimu

4. vládní monopol sdělovacích prostředků

5. vládní monopol ozbrojených sil

6. centrálně řízenou ekonomiku

Jako příklady tohoto systému jsou uváděny nacistické Německo, SSSR a další státy střední a V- Evropy, přinejmenším do r. 1956.

Schapiro v jeho koncepci totalitarismu z počátku 70. let rozeznává rysy totalitaristického systému a jeho nástroje. Do rysů mj. zahrnul vůdcovský princip, podřízení práva politice, neustálé snahy politiky o mobilizaci společnosti s cílem demonstrovat masovou podporu politiky. Mezi nástroje pak zařadil ideologii, stranu a státní aparát.

Autoritarismus – komunistické státy, kdysi SSSR, stále Čína, S-Korea, Mongolsko. Menší hrozba neţ u totalitarismu, vazba na ideologii nemusí být tak těsná jako v předchozím případě. Nejznámější definici vytvořil teoretik autoritarismu Linz: „Politický systém s omezeným, neodpovědným politickým pluralismem, který nemá vypracovanou vůdčí ideologii, ale zato výraznou mentalitu, vyznačuje se absencí intenzivní a extenzivní politické mobilizace (s výjimkou některých etap svého vývoje) a vůdce nebo malá skupina vůdců disponuje mocí, která formálně má nejasně vymezené, avšak snadno předvídatelné hranice.“

Znaky:

1. je moţná existence odlišných politických postojů, ty ale nemají příliš velký vliv

2. je moţná svobodná existence subjektů, které jsou nezávislé na politické moci, např. církve, vysoké školy

3. občanům není vnucována ţádná ideologie

4. vládne 1 člověk nebo malá skupina osob (oligarchie)

5. neexistuje jediná politická strana, která by splývala se státem