Politologie_vypracované_otázky

Teorie elit

Jestliţe demokracie směřuje k „rozptýlení moci“, teorie elit soustřeďuje moc do rukou menšiny. Pojem elit je v klasické podobě spjat se jmény G. Mosky a V. Pareta. Mosca dospěl na základě rozboru

„velkých psychologických zákonů“, které se projevují v ţivotě národů, k závěru, ţe se ve všech společnostech objevují 2 třídy: třída, která vládne – vládnoucí třída, která je vţdy menšinou a třída, která je ovládána, byť je početnější.

Pareto koncipoval své pojetí elity šířeji v tom smyslu, ţe na rozdíl od Mosky nechápe elitu pouze jako špičkovou skupinu moci a vlivu, ale jako skupinu lidí, kteří v jakékoliv oblasti společenského jednání, nejen v oblasti moci a politiky, dovedou na základě svých schopností obsadit klíčové pozice. Vládnoucí elitu pak představují ti, kdoţ mají schopnosti nezbytné pro vládnutí.

Patrně nejznámějším představitelem moderní teorie elit je americký sociolog Mills. Ve své práci Elita moci dospěl k závěru, ţe moc v USA je centralizována a koncentrována v rukou mocenské elity, kterou představují vedoucí představitelé velkých korporací, vládní činitelé a nejvyšší činitelé armády. Klíčové místo zaujímají velké korporace, neboť v jejich správních radách se setkáváme se vzájemným prolínáním těchto jednotlivých elit.

Mocenská elita se skládá z takových lidí, kterým jejich pozice umoţňují vymanit se z obyčejného prostředí obyčejných muţů a ţen a rozhodovat o nejzávaznějších otázkách společnosti. Příslušníci mocenské elity ovládají strategicky důleţitá velitelská místa společenské struktury, ohniska účinných mocenských prostředků, bohatství a popularity. Institucionální základ příslušnosti k mocenské elitě je přitom doplňován psychologickými a „rodinnými pouty“ – mocenská elita se podle Millsových empirických výzkumů rekrutuje ze 400 rodin a z vyšších lokálních tříd. Většina finančních magnátů, funkcionářů korporací,

politických outsiderů a vysokých důstojníků pochází namnoze, jak uvádí Mills, z horní třetiny pyramidy příjmů a pyramidy povolání.

Mills povaţuje za jeden z charakteristických rysů mocenské elity vysoký stupeň její soudrţnosti, přičemţ právě tato vlastnost je východiskem pro moţnou klasifikaci elit. Přesněji řečeno, jde o 2 faktory, a to o stupeň strukturální integrace, tedy existenci či neexistenci formálních i neformálních způsobů komunikace a vzájemné působení a o dosaţení konsensu, pokud jde o základní principy politické hry.

Prvním případem je fragmentovaná elita, v jejímţ rámci je stupeň strukturální integrace minimální a konsens prakticky neexistuje. Její členové, resp. skupiny pouţívají při prosazování svých zájmů konfrontační metody vytvářející vysoce konfliktní politické prostředí.