Politologie_vypracované_otázky

Poté, co bylo přijato rozhodnutí o datu prvních svobodných voleb, byly přijaty potřebné zákony, které je měly umoţnit. Jednalo se o nejen nový volební zákon, ale i o tzv. malý zákon o politických stranách. Volební zákon určil charakter volebního systému jako systému poměrného zastoupení, přičemţ zároveň stanovil i tzv. uzavírací klauzuli ve výši 5%.

Další významné zákony představoval soubor zákonů týkající se politických práv občanů – zákon o sdruţování občanů, zákon o právu shromaţďovacím a zákon o právu petičním.

Období po prvních svobodných volbách, které se konaly ve dnech 8. a 9. 6. 1990 do obou komor Federálního shromáţdění a do České a Slovenské národní rady, pak můţeme označit jako období hledání konsenzu pro stanovení definitivních pravidel hry.

Jiţ před volbami bylo na základě politických dohod určeno, ţe jedním z hlavních úkolů nově zvolených nejvyšších zastupitelských sborů federace i republik bude právě formulace těchto definitivních

pravidel hry v podobě ústav, a to jak federální, tak i republikových, přičemţ vývoj v předchozích měsících naznačoval, ţe jednou z klíčových otázek toho, co Dahrendorf nazývá hodinou právníků, bude otázka státoprávního uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky.

Tento úkol se v letech 1990-2 zákonodárným sborům splnit nepodařilo, byť byla předloţena řada odlišných návrhů – od téměř unitaristických, přes různě koncipované federalistické aţ po konfederalistické. Po volbách v roce 1992, které přinesly v obou částech československé federace rozdílné výsledky, pak řešení státoprávních vztahů nesměřovalo k hledání odpovídající formy společné státnosti, ale k vytvoření 2 suverénních států. Rozdělení České a Slovenské Federativní republiky se uskutečnilo na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb. O zániku ČSFR, a tak k 1. 1. 1993 vznikly dva nové státy – Česká republika a Slovenská republika.

Definitivní pravidla hry se proto stala záleţitostí obou nových států, i kdyţ byla formulována ještě za existence československé federace. Ústava Slovenské republiky byla přijata Slovenskou národní radou 1. 9. 1992 a Ústava ČR byla přijata Českou národní radou 16. 12. 1992. Účinnosti nabyla 1. 1. 1993.

Ústava ČR zakotvila soustavu nejvyšších ústavních institucí. Moc zákonodárnou v podobě bikamerálního Parlamentu ČR sloţeného z Poslanecké sněmovny a Senátu, moc výkonnou představovanou prezidentem jako hlavou státu a vládu jako vrcholný orgán výkonné moci. Dále jako soudní orgán ochrany ústavnosti Ústavní soud, soustavu soudů tvořenou Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem, vrchními, krajskými a okresními soudy a orgány územní samosprávy – zastupitelstva obcí a krajů.

Zatímco Poslanecká sněmovna vznikla z České národní rady, Senát začal fungovat aţ po prvních volbách do Senátu v roce 1996. Prezident jako hlava ČR byl zvolen jiţ počátkem roku 1993. Na druhé straně kraje začaly plnit svoji fci aţ v roce 2000. Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků byl sice přijat v roce 1997, ale první volby se uskutečnily právě v roce 2000. Pokud jde o Nejvyšší správní soud, byla Ústava realizována aţ 1. 1. 2003, na základě soudního řádu správního přijatého v roce 2002.