8._Ustavni_vyvoj_1945_-_1989_O_handout

Seminář č. 8

Ústavní vývoj v Československu 1945 - 1989

• Prozatímní londýnské státní zřízení

Po porážce Francie se Národní výbor přestěhoval do Londýna, kde se zintenzivnila československá činnost. Z této činnosti vznikla celá řada orgánů, které se staly všeobecně známými pod názvem prozatímní státní zřízení. Byla zde snaha napodobit orgány podle ústavy z roku 1920, a proto ústřední orgány byly prezident, státní rada a vláda. Cesta byla však narušována aktivitami Milana Hodži, který nakonec požádal Beneše o rozšíření Národního výboru o 24 dalších osob. Britové také uznali československou vládu (21. července 1940), ale Beneše uznali jako prezidenta jen de facto1.

Hlavním orgánem a pojítkem byl prezident republiky, vycházelo se z toho, že jeho abdikace nikdy nebyla právně platná. Proto se také on stal klíčovým – jmenoval vládu a zřizoval Státní radu.

Státní rada byla zřízena ústavním dekterem č. 1/1940 a byla několikrát novelizována. Fungovala tak, že měla nejvýše 40 členů, jmenovaných prezidentem vždy na jeden rok (mohli to být i členové vlády, ale bez hlasovacího práva) – předsedou byl Bechyně a místopředsedou Hodža. První novela přišla již o dva roky později dekretem č. 12/19422.

Londýnské státní zřízení uznal 18. července 1941 SSSR3. Téhož dne i VB a 31. července i USA.

• Dekretální období - dekrety prezidenta republiky

Právním aktem, který umožnil prezidentu republiky vykazovat normotvornou činnost pomocí dekretů, byl ústavní dekret č. 2/1940. Tento dekret reagoval na situaci, se kterou ústava z roku 1920 nepočítala, a to sice, že nebude možné Národní shromáždění svolat. Jelikož byl k některým úkonům prezidenta souhlas NS vyžadován (např. k vyhlášení válečného stavu, k ratifikaci mezinárodních smluv), musela tak za něj dle §1 výše zmíněného dekretu činit vláda. Vydáním dekretu č. 12/1942 potřeboval prezident při vydávání dekretů spolupůsobení Státní rady. Mezi 21. červencem 1940 (v Londýně) a 27. říjnem 1945 (v Praze) vyšlo celkem 143 dekretů, v tom 17 ústavních dekretů (podle jiných údajů 141 dekretů). Na dobu prozatímního zřízení ČSR (tedy na dobu v exilu) připadá 45 dekretů (v tom 11 ústavních dekretů), od dubna 1945 do října 1945 bylo vydáno dalších 98 dekretů (v tom 6 ústavních dekretů). Je však třeba dodat, že většina exilových dekretů se týkala tamějšího zřízení. Benešovy dekrety po ustavení Národního shromáždění podléhaly ratihabici4

• Retribuční soudnictví

Retribuce znamenala vyrovnání se s válečnými zločinci a kolaboranty, jejich potrestání. Důležitým se stal dekret č. 16/1945, který kategorizoval trestné činy do tří skupin (zločiny proti státu; zločiny proti osobám5; udavačství6). Tresty byly vesměs převzaty ze zákona na ochranu republiky, ale také doplněny např. o trestání členství v SS či vedoucí funkce v SdP nebo Hlinkově gardě. Za úklady proti republice byl trest smrti, za ostatní zločiny odnětí svobody na 5-20 let, případně doživotí.