8._Ustavni_vyvoj_1945_-_1989_O_handout
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
HLAVA DRUHÁ – PRÁVA A POVINNOSTI OBČANŮ (ČL. 19 – 38)
Katalog občanských práv v určitých oblastech potlačil svobodu jednotlivce, když ji podřídil zájmu celé společnosti – „v zájmu pracujícího lidu.“ Celkově však byl oproti Ústavě 9. května katalog úžeji vymezen.
KAPITOLA TŘETÍ – NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (ČL. 39 – 60)
Národní shromáždění zůstalo i nadále jednokomorové, tvořené 300 poslanci volenými na dobu čtyř let. NS se usnášelo na zákonech, volilo prezidenta, vyslovovalo důvěru vládě. Poslanec však byl vázán imperativním mandátem - Poslanec Národního shromáždění … být ve stálém styku se svými voliči, dbát jejich podnětů a pravidelně jim skládat účty ze své činnosti. V době, kdy nezasedalo, vykonávalo jeho pravomoc 30členné předsednictvo.
KAPITOLA ČTVRTÁ – PREZIDENT (ČL. 61 – 65)
Prezident byl volen na dobu pěti let Národním shromážděním, nově mu však také byl odpovědný. Taxativní vyjmenování jeho pravomocí se prakticky nelišilo od předchozí ústavy.
KAPITOLA PÁTÁ – VLÁDA (ČL. 66 – 72)
Vládu, která byla jako tradičně odpovědná Národnímu shromáždění, jmenoval prezident republiky.
HLAVA ŠESTÁ – SLOVENSKÁ NÁRODNÍ RADA (ČL. 73 – 85)
Postavení Slovenské národní rady podstatně zúženo. Byla oprávněna usnášet se v souladu s celostátním zákonodárstvím na zákonech Slovenské národní rady ve věcech národní nebo regionální povahy. Zrušen byl také Sbor pověřenců, výkonný aparát byl nyní tvořen 16členným předsednictvem.
HLAVA SEDMÁ – NÁRODNÍ VÝBORY (ČL. 86 – 96)
Národní výbory - nejširší organizace pracujících - byly orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích. Voleny byly na dobu čtyř let. Osmá hlava se zabývala soudy, devátou tvořila obecná a závěrečná ustanovení
Zákon o Československé federaci
Nová etapa vývoje socialistického Československa nastala roku 1968 (myšleno v ústavněprávní rovině, že tu ruské tanky hrály na honěnou je věc druhá). Ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. se doposud unitární stát změnil na stát federativní. S účinností od 1. 1. 1969 se Československo stalo státem složeným z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Nejvyšším zákonodárným orgánem se stalo dvoukomorové Federální shromáždění. To bylo tvořeno Sněmovnou lidu (200 členů, čtyřleté volební období) a Sněmovnou zemí (150 členů – 75 z ČSR, 75 ze SSR, taktéž čtyřleté volební období). Kromě toho existovaly i republikové zákonodárné orgány – Česká národní rada a Slovenská národní rada. Výkonné orgány jednotlivých republik představovaly vlády republik.
Garnituru spojenou s Mnichovem vystřídali vstřícnější politici v čele s Winstonem Churchillem↩
Rozšířilo se interpelační právo, upravila se volitelnost orgánů státní rady a upravilo se spolupůsobení při provádění dekretální pravomoci prezidenta. Dektet č. 13/1944 stanovil, že státní rada se zrušuje dnem, kdy se ustaví vláda se sídlem na území ČSR, jmenovaná prezidentem republiky.↩
Spojenecká spolupráce vyústila 12. prosince 1943 k podpisu smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci.↩
Dodatečné schválení, které proběhlo ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. – „ratihabiční zákon“.↩
U zločinů proti osobám, spáchaných v zájmu Německa, hrozil a v krajním případě smrt.↩
Po trestání za udavačství záviselo na následku za udání. Byla-li následkem smrt, hrozil trest smrti.↩