8._Ustavni_vyvoj_1945_-_1989_O_handout

KAPITOLA TŘETÍ – PREZIDENT REPUBLIKY (§ 67 – 79)

Prezident byl volen Národní shromážděním na dobu sedmi let. K platnosti volby bylo třeba, aby byla přítomna alespoň polovina členů NS, ke zvolení byly vyžadovány tři pětiny přítomných (tudíž ke zvolení stačilo v krajním případě 90 hlasů). Z výkonu své funkce nebyl prezident odpovědný, za jeho činnost odpovídala vláda. Jeho kompetence zůstaly prakticky nezměněny. Trestně mohl být stíhán pouze pro velezradu, v takovém případě ho soudilo Národní shromáždění.

KAPITOLA ČTVRTÁ – VLÁDA (§ 80 – 92)

Vláda byla nejvyšším orgánem výkonné moci. Jak tomu v totalitních režimech bývá, byla vybavena širokými pravomocemi.

KAPITOLA PÁTÁ – SLOVENSKÉ NÁRODNÍ ORGÁNY (§ 93 – 122)

Na Slovensku vykonávaly zákonodárnou, vládní a výkonnou moc slovenské orgány. Orgánem moci zákonodárné byla Slovenská národní rada, moc výkonnou a vládní vykonával Sbor pověřenců. Do kompetence slovenských orgánů spadaly otázky národní či regionální povahy.

KAPITOLA ŠESTÁ – NÁRODNÍ VÝBORY (§ 123 – 133)

Dle § 124 vykonávaly národní výbory na území, pro které jsou zvoleny, veřejnou správu ve všech jejích oborech, zejména obecnou správu vnitřní, správu kulturní a osvětovou, ochranu práce a správu zdravotní a sociální; správu finanční pak podle zvláštních ustanovení. Národní výbory byly místní, okresní a krajské. Podřízeny byly jednak NV vyššího stupně, jednak orgánům moci vládní a výkonné, zejména ministerstvu vnitra.

KAPITOLA SEDMÁ – SOUDY (§ 134 – 145)

Soudní moc byla oddělena od správy. Ve věcech civilních příslušela řádným nebo zvláštním občanským soudům, nebo soudům rozhodčím. V trestních věcech byly příslušné trestní soudy. Posledními třemi kapitolami ústavy byly: hospodářské zřízení (§ 146 – 161), obecná ustanovení (§ 165 – 169) a závěrečná a přechodná ustanovení (§ 170 – 178).

• Ústava z roku 1960

Na konci padesátých let dospěli ti „nejaktivnější a nejuvědomělejší občané z řad dělníků, rolníků a inteligence“ k názoru, že socialismus zvítězil a tuto skutečnost je třeba reflektovat v nové ústavě. Proto byla 11. 7. 1960 nová ústava, označovaná jako socialistická, přijata pod číslem 100/1960 Sb. Co se struktury týče, skládala se ústava z prohlášení, na které navazovalo celkem devět hlav. Prohlášení, podobně jako v Ústavě 9. května, mělo povahu politicko-ideologického dokumentu. Konstatovalo, že v ČSR byl vybudován socialismus a je třeba sbírat síly na přechod ke komunismu.

HLAVA PRVNÍ – SPOLEČENSKÉ ZŘÍZENÍ (ČL. 1 – 18)

Hned v první článku bylo stanoveno, že Československá socialistická republika je socialistickým státem dvou rovnoprávných bratrských národů – Čechů a Slováků. V této hlavě byl zařazen článek 4, který stanovil vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. Jak již ale název napovídá, obsahem této hlavy bylo především vymezení některých ekonomických záležitostí – např. bylo stanoveno, že „ekonomickým základem Československé socialistické republiky je socialistická hospodářská soustava, která vylučuje jakoukoli formu vykořisťování člověka člověkem“ (čl. 7). Potlačeno také bylo soukromé vlastnictví - socialistické společenské vlastnictví má dvě základní formy: státní vlastnictví, které je vlastnictvím všeho lidu (národní majetek), a družstevní vlastnictví (majetek lidových družstev). Osobní vlastnictví občanů bylo garantováno k spotřebním předmětům, zejména k předmětům osobní a domácí potřeby, rodinným domkům, jakož i k úsporám nabytým prací (čl. 9).