8._Ustavni_vyvoj_1945_-_1989_O_handout

• Ústavodárné národní shromáždění

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé byl jednokomorový zákonodárný sbor ČSR existující od června 1946 do 30. 5. 1948. Vznikl na základě posledních demokratických voleb a jeho hlavním cílem bylo přijetí nové československé ústavy (funkční období měl stanoveno do doby, než se sejde parlament zvolený podle této ústavy; nejdéle však dva roky). Tuto roli splnil a kromě toho přijal přes 220 dalších zákonů. Volby suverénně opanovala KSČ, když získala 93 křesel, dalšími 21 navíc přispěla KSS. Předsedou třetí vlády se tedy mohl stát Klement Gottwald. Programovým prohlášením se stal tzv. budovatelský program – dle něj mělo Ústavodárné shromáždění jak „dát lidu novou ústavu“, tak vyvíjet zákonodárnou činnost. Na Slovensku však zvítězila Demokratická strana, když získala absolutní většinu ve Slovenské národní radě, ovládla taktéž Sbor pověřenců. Reakcí na to byla třetí pražská dohoda, která slovenské orgány okleštila a SNR ukládala povinnost předkládat návrhy svých nařízení centrální vládě. Po přijetí Ústavy 9. května bylo Ústavodárné shromáždění rozpuštěno.

• Ústava z 9. května

Ústava 9. května byla pod číslem 150/1948 Sb. přijata. Pro její nedemokratičnost ji odmítl Edvard Beneš podepsat a raději rezignoval na svou funkci. Práce na návrhu nové ústavy byly svěřeny Ústavodárnému shromáždění, které bylo zvoleno roku 1946. Později byl v jeho rámci vytvořen ústavní výbor, čítající 36 členů, který se měl přípravou zabývat nejintenzivněji. Základem se stal návrh z pera Vladimíra Procházky. Strukturou se ústava členila na 3 oddíly – prohlášení, základní články a podrobná ustanovení.

Prohlášení mělo povahu ideologického dokumentu, proto se nelze divit, že vyznívá levicově. Částečně rekapituluje dějiny a v podstatě vysvětluje, proč je přechod k socialismu „to nejlepší“, co český a slovenský národ mohlo potkat.

Základní články

Základních článku bylo celkem 12. Měly za úkol pojednat o nejdůležitějších otázkách lidově demokratického zřízení. Dalo by se říci, že byly nadpisy k jednotlivým kapitolám ústavy.

Podrobná ustanovení

KAPITOLA PRVNÍ – PRÁVA A POVINNOSTI OBČANŮ (§ 1-38)

Hned na začátek ústavy byl zařazen katalog lidských práv. Kromě starých šlágrů typu osobní svobody či svobody pobytu zde bylo možno nalézt např. právo na práci.

KAPITOLA DRUHÁ – NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (§ 39 – 62)

Národní shromáždění bylo dle čl. V (druhý oddíl této ústavy) nejvyšším orgánem moci zákonodárné. Bylo jednokomorové a čítalo 300 poslanců. Volilo prezidenta republiky, vyslovovalo důvěru vládě. V době, kdy NS nezasedalo, příslušel výkon jeho pravomocí předsednictvu Národního shromáždění, které bylo 24členné. Nebylo však oprávněno měnit ústavu ani volit prezidenta republiky. Volební období NS bylo šestileté. V druhém volebním období (1954-1960) se do NS volilo pomocí jednomandátových obvodů, čímž se zvedl počet jeho členů na 368.