Politologie_vypracované_otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
liberálně demokratické, směřující spíše k demokracii neţ k monokracii (resp. zajímající střední pozici) mezi rovnostářstvím a individualismem
-
autoritativně rovnostářské (tj. bývalé vládnoucí strany v zemích střední a V-Evropy)
tradiční konzervativní, existující v zemích Třetího světa (jejich konzervatismus spočívá v tom, ţe odmítají změny, které by mohly vést ke ztrátě kontroly členů oligarchií nad národním bohatstvím těchto zemí)
populistické, rovněţ existující v Třetím světě a zdůrazňující roli státu jako prostředku, jímţ má být dosaţeno dalšího rozvoje společnosti a účasti občanů na správě státu
individualisticko-autoritativní (strany v zemích Třetího světa, které jsou „replikou“ evropských fašistických stran meziválečného období)
Francouzský politolog Duverger povaţuje za základní odlišení strany kádrů a strany masové.
Kritériem však není jen členská základna, ale i struktura a styl stranické práce. Masová strana věnuje velkou pozornost členům, kteří přinášejí finanční příspěvky do stranické pokladny a tím zajišťují její politické a volební aktivity. Příznačná je i její centralizovaná a pevná struktura. Strana kádrů se orientuje na významné osobnosti, jejichţ jména, prestiţ a konexe, jí zajišťují hlasy. Jak zdůrazňuje Duverger, to, co dosahuje
masová strana počtem, dosahuje strana kádrů výběrem. Na rozdíl od masových stran mají strany kádrů decentralizovanou a volnější strukturu.
Neumann dospěl k další typologii, která rozeznává strany individuální reprezentace a strany sociální integrace, resp. demokratické a totální integrace. Zatímco strany individuální reprezentace mají jediný cíl, a to účastnit se voleb, takţe se v období mezi volbami jejich organizační struktura neprojevuje, strany sociální integrace se samozřejmě účastní volebních střetnutí, ale vedle toho usilují o vliv na všechny oblasti denního ţivota svých členů. Toto jejich úsilí můţe přitom mít buď demokratický, nebo nedemokratický (totální) charakter. Jako příklady této totální integrace uvádí Neumann bolševismus, fašismus a národní socialismus. Strany totální integrace vyţadují od občanů bezpodmínečnou kapitulaci. Ruší nejen svobodu volby, ale i jakoukoli moţnost koalicí a kompromisů mezi stranami. Dochází k totálnímu uchopení a vyuţívání moci, akceptaci nezpochybnitelné stranické linie a monolitického řádu.
Zájmové organizace.Lobby a lobbismus.
V institucionálním subsystému nemohou zůstat stranou naší pozornosti zájmové organizace, které jsou výrazem institucionalizovaných zájmů různých sociálních skupin. Zájmové organizace se na jedné straně podobají politickým stranám organizační strukturou a uskutečňováním zájmů, na druhé straně je však realizace zájmů od politických stran odlišuje.